Nemoci koní

ZDRAVÍ KONĚ

Zdraví koně je soubor mnoha znaků, z nichž jsou pro nás nejpatrnější přijímání potravy, hladká a zdravá srst, pravidelné vyměšování. Dále klidné chování ve stáji, projev radosti pod jezdcem i ve výběhu. Pokud se kůň začne chovat jinak či nepřirozeně, je to pro chovatele podnět, že s ním není něco v pořádku.

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5-38,5 °C (hříbata asi o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je cca 8-16 dechů za minutu (hříbata 10-20), tepová klidová frekvence je 35-45 tepů za minutu (hříbata 100-120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abcesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt…), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny,…), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjmy, otravy, …), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace,…), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, …), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen,…), onemocnění kůže (podlomy, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost,…), nemoci očí (měsíční slepota, katarakta, zánět spojivek,…), nemoci dutiny ústní (řádky - otok horního patra, nemoci zubů, …). Závažným onemocněním je tetanus, a vzteklina; koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější parazité – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidé, střečci.

 

FYZIOLOGICKÉ UKAZATELE PRO POSOUZENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU KONĚ:

 

Ukazatel
 

 

Tělesná teplota průměrná v klidovém stavu
 
37-38 °C - dospělý kůň
 
38-39 °C - hříbě ( po narození )
 

Tělesná teplota při fyzickém výkonu
 
zvýší se o 1-2 °C
 

Návrat do klidového stavu
 
za 1-1,5 hodiny
 

Frekvence dýchání v klidovém stavu
 
8-16 dechů/min - dospělý kůň
 
10-20 dechů/min - hříbě  ( po narození )
 

Frekvence tepu v klidovém stavu
 
36-45 tepů/min - dospělý kůň
 
100-120 tepů/min - hříbě ( po narození )
 

 

 

Teplotu koni měříme zavedením teploměru potřeného vazelínou či krémem do konečníku, a to krouživým pohybem směrem nahoru; měříme 3 minuty. Tep koni měříme přitisknutím ukazováku a prostředníku ke středu čelisti – tam, kde pulzuje tepna.

NEMOCI KONÍ

Onemocnění pohybového ústrojí přímo ovlivňují výkonnost koní. Z diagnostikovaných onemocnění zaujímá vysoké procento onemocnění šlach, synoviálních útvarů a kopyt s preferencí hrudních končetin oproti pánevním. Dále je to výskyt onemocnění svalů a kostí, která způsobují kulhání. Podle typu onemocnění jde o zánětlivé změny jako následek nadměrné zátěže či nevhodného tréninku. Příčiny vzniku těchto onemocnění mohou být i v podkování. Onemocnění jako jsou poranění (otevřené rány) vždy řešíme s veterinářem.

KULHÁNÍ

kůň zatěžuje jednu končetinu více než druhou. To může způsobit kamínek, hřebík či jiný předmět uvízlý v kopytě. Kulhání může způsobit i špatné pokování, nebo spíše zakovaný hřebík, který způsobí hnisání kopyta, případně i horečku koně.

ZAJEČÍ KOST

je hromadný název pro zduření různého původu na zadní ploše hleznového kloubu pod patním hrbolem. Příčinou mohou být mimo jiné záněty kostního podkladu. V počátečním stadiu bývá zánět bolestivý a kůň kulhá. Pokud koni dopřejeme dostatek klidu a končetinu pravidelně 3x denně chladíme vodou, může kulhání po 2-3 týdnech zmizet. Jednou vzniklé zduřeliny však již nezmizí.

KROUŽEK

vzniká při dlouhotrvajícím chronickém zánětu kloubu korunkového a jeho okolí. Někdy se objeví jako pakost nad korunkou kopyta, ale většinou se tato vada obtížně zjišťuje. Kroužek vzniká často mechanickým pohmožděním zvenčí nebo nadměrnou námahou. Kroužek je doprovázen kulháním, to se však někdy vyléčí klidem.

PAKOSTI

se často objevují na předních i zadních holeních zejména u mladých koní. Pakosti vznikají zánětem okostice, zaviněným úderem nebo nadměrnou námahou. Pokud se pakost utvoří v místě, kde jsou úpony šlach, může vzniknout zánět šlach a kulhání koně. Pro vyléčení vzniklého zánětu je zapotřebí dostatek klidu. Pokud se pakost nevyskytuje v blízkosti šlach, jedná se pouze o kosmetickou vadu.

ŠPÁNEK

je zduření tvrdých kostních tkání na vnitřní straně hlezna po zánětu hleznového kloubu. Špánek vzniká nadměrnou námahou špatně stavěného hlezna. Může a nemusí být viditelný. Pomocí špánkové zkoušky, při které se po dobu 1 minuty drží hleznový kloub extrémně ohnutý, může veterinář klinicky zjistit, zda kůň trpí špánkem. V případě pozitivního nálezu může podkovář speciálním kováním odlehčit hleznový kloub, aby byl méně bolestivý. Přestože zduření kostní tkáně může být malé, velmi těžko se hojí a často se problémy vrací.

NÁLEVKY

jsou měkké váčkovité zduřeniny na kloubech a šlachách. Vznikají nahromaděním kloubního mazu a vyskytují se na spěnkových kloubech a hleznech. Nálevky u mladých koní mohou být známkou měkké konstituce končetin nebo i špatného postoje, a v důsledku toho nadměrného namáhání kloubu. Kůň většinou nekulhá a v takovém případě je nejlepší si nálevek nevšímat. Pokud kůň kulhá, poradíme se s veterinářem o dalším postupu.

PÁNEK

je trvalé zduření šlach po zánětu a vyskytuje se zejména na předních končetinách. Často vzniká úrazem, když kůň cválá nebo skáče. Může si natrhnout šlachy ohýbače (na zadní straně holeně) a vznikne zánět. Během akutního zánětu kůň silně kulhá a postižené místo je silně oteklé. Při prohmatání jeví kůň známky bolesti. V takovém případě pomůže koni alespoň tříměsíční klid. Akutní záněty léčíme studenými, později zapařovacími obklady.

ŠOŠKA

je váčkovitá zduřenina na patním výčnělku hlezna koně. Vzniká často opakovaným pohmožděním, když kůň vstává na tvrdé, málo vystlané podlaze boxu. V akutním stadiu je třeba postižené místo 2x denně chladit vodou. Šoška většinou nezpůsobuje kulhání, ale je trvalou vadou na kráse.

KŘÍŽOVÉ NÁLEVKY

jedná se o nálevky na vnitřní i vnější straně (křížové) hleznového kloubu při jeho chronickém zánětu. Nálevky zpravidla nejsou bolestivé, nehřejí a kůň nekulhá. Křížové nálevky vznikají často u těžce pracujících koní. Jednou vzniklé nálevky již nikdy zcela nezmizí.

FLEGMÓNA (SLONÍ NOHA)

je plošně se zvětšující zánět podkožního vaziva a mízních cév, nejčastěji na zadních končetinách. Může být způsobena poraněním nebo podlomy. Končetina silně otéká, přičemž otok vzniká většinou na vnitřní spodní části nohy a postupuje směrem nahoru až ke stehnu. Otok je horký a bolestivý, kůň kulhá, má horečku a často nepřijímá potravu. Je nutné přivolat veterináře, který mj. injekčně podává antibiotika.

PODLOMY

kožní onemocnění ve spěnkách koně. Podlomy mohou vzniknout zraněním, přecitlivělostí na určité látky, působením vlhkosti (bláto), bakteriální infekcí nebo špatným ošetřováním končetin. Podlomy jsou suché nebo mokvavé. Suchý podlom začíná tvorbou šupinek, které zanechávají bolestivé a nepříjemné vyrážky. Při mokvavém podlomu je napadena zejména světlá kůže na spodku končetiny, kůže otéká, uvolňuje hnisavou tekutinu, která zasychá a tvoří strupy. Léčba podlomů je v závislosti na druhu podlomu. V těžkých případech může dojít až k otravě krve. O léčbě se poradíme s veterinářem. Podlomům předcházíme ustájením koně na suché podestýlce, častými prohlídkami koně a při prvních příznacích mazáním náchylných míst krémem.

NEMOCI KOPYT

ROZŠTĚP A TRHLINY

Trhlina kopyta probíhá vodorovně s korunkovým okrajem. Rozštěp kopyta se táhne od korunky kopyta až k nosnému okraji. Může způsobit kulhání koně. Aby se rozštěp zahojil, musí se odumřelá rohovina seříznout až k živé části. Někdy je nutné spojit části kopytní stěny kovovým plíškem.

ZCHVÁCENÍ KOPYT

bývá následkem zánětu kopytní škáry. Vyskytuje se častěji na předních končetinách. Příčinou může být nadměrná námaha, alergie na určité výživné látky, dlouhý pobyt ve stáji a málo pohybu. Zchvácení kopyt může také vzniknout jako reakce na jiný zánět v těle (na zánět dělohy u klisen po zadržení lůžka). Kůň se zchvácenými kopyty se nechce pohybovat, protože kopyta jsou velmi bolestivá. Kůň natahuje krk a hlavu daleko dopředu, nahrbí se ve hřbetu a podsadí zadní končetiny, aby předním co nejvíce odlehčil. Má-li kůň zchvácená kopyta, musíme přivolat veterináře. Pokud se toto onemocnění nezačne včas léčit, vzniká chronický zánět. Vrchní část kopytní rohoviny odumírá a kopytní kost se zvrátí, přičemž se může poškodit a částečně odumřít. Takového koně lze potom využít jen pro lehkou práci a musí být speciálně okován.

ZÁNĚT STŘELKOVÉ KOSTI

se projevuje chronickým kulháním koně, které se někdy dočasně zlepší, ale následně opět zhorší. Vyskytuje se zejména na předních končetinách. Tímto onemocněním trpí starší koně, u kterých byly přední končetiny často namáhány (parkuroví koně).

NÁŠLAP

vzniká našlápnutím koně na ostrý předmět (hřebík,…) který pronikne až do kopytní škáry. Častěji se vyskytuje na zadních končetinách. Přední končetiny při chůzi většinou vyhrábnou ostrý předmět na povrch a zadní na něj šlápnou. Nebezpečná jsou poranění na zadní části střelky, protože může vzniknout chronické kulhání. Ostrý předmět musíme ihned odstranit, ale postupujeme tak, aby část předmětu se nezlomila a nezůstala v kopytě. Podkovář seřízne kopytní rohovinu okolo poranění a ránu dezinfikuje, zvláště když krvácí. Případně koně přeočkujeme proti tetanu.

ZÁŠLAP

je poranění korunky či spěnky, které je nejčastěji způsobené podkovou (zašlápnutí přední korunky zadním kopytem či zadní korunky kopytem jiného koně, např. při nedodržení odstupů na vyjížďce). Otevřené poranění je nutné vydesinfikovat a udržovat v suchu a čistotě. Prevencí je používat kopytní zvony.

HNILOBA ROHOVÉHO STŘELU

je rozpad rohového střelu v kašovitou, šedozelenou zapáchající hmotu. Hniloba se rozrůstá, v napadených místech rohovina zčerná a změkne. Příčinou vzniku hniloby bývá špatně udržovaný vlhký box, častý pobyt na podmáčené pastvině nebo i špatné podkování. Pro vyléčení hniloby je potřeba každodenně čistit střelku a odříznout všechny hnijící uvolněné části rohoviny. Střelka se natírá dřevitým dehtem či modrou skalicí. Prevencí je čistá, suchá a hluboká podestýlka. Pravidelný pohyb je důležitý, protože kopyta se v pohybu dobře prokrvují.

RAKOVINA KOPYT

jde o zánět, který takto nazýváme pro tvrdošíjnou léčbu. Nemoc se projevuje zachvácením střelky nepříjemně zapáchající tkání. Vzniká také ze zanedbaných hnilob rohového střelu. Prevence spočívá v pravidelném čištění, vysoušení a práci v suchém prostředí. Nemoc je často dědičná. Radikální léčba je chirurgickým odstraněním patologické tkáně. Léčbu by měl provádět podkovář s veterinářem.

KOLIKY

patří mezi specifická a nejrozšířenější onemocnění trávicího ústrojí koní. Při kolice se u zpočátku zcela zdravého koně může během několika hodin vyvinout život ohrožující stav. Je nutné, aby chovatel včas zhodnotil své možnosti a pokud není schopen vzniklý stav sám ovlivnit, musí neprodleně povolat veterináře nebo koně k veterináři odvézt. Kolika postihující trávicí ústrojí je označována jako kolika pravá. Klinicky se projevuje bolestmi a křečemi různého stupně. Příznaky kolikového onemocnění se projevují zpočátku jen bolestmi břicha, které se stupňují. Kůň se ohlíží směrem k břichu, neklidně přešlapuje, hrabe předníma nohama, zadníma kope směrem k břichu, švihá ocasem, chůze je toporná s častými zastávkami a se snahou lehnout si a válet se. V pokročilém stadiu dochází ke skřípání zuby, třesu celého těla, nutkavému pohybu dopředu a do kruhu v psychickém podráždění. Netypické postoje koně vznikají zejména při bolestivých stavech způsobených změnami polohy střev, rozšířením žaludku, těžké spastické obstipaci atd. (klečící, sedící postoj, postoj jako při močení apod.).

PROSTÁ BOLESTIVOST - ENTERALGIE

se vyznačuje silnými kolikovými bolestmi, které trvají asi 5-10 minut a střídají se s obdobím klidu. Frekvence dechu a tepu bývá mírně zvýšená a v klidovém stadiu se vrací k fyziologické normě. Obvykle toto onemocnění odezní samo nebo po podání spasmoanalgetik. Stav může být zkomplikován následnou změnou polohy střeva nebo vytvořením zátky v malém tračníku.

PLYNATOST

vzniká většinou při náhlé změně diety, kdy může dojít k mírnému roztažení části tlustého střeva (tračník, slepé střevo). Peristaltika střev bývá nejprve zvýšená, zejména v oblasti slepého střeva jsou slyšitelné kovově zvonivé šelesty, které později v závislosti na naplnění tlustého střeva slábnou, až zcela zanikají. Je-li postiženo současně tlusté i tenké střevo, dochází k zarovnání slabinových jamek a bolest se zvyšuje. Těžká plynatost zhoršuje plicní ventilaci, zatížení celého oběhového systému je větší. Frekvence tepu je 80 tepů za minutu a vyšší.

STŘEVNÍ ZÁCPA

postižení koně při obstrukci žaludku a tenkého střeva vykazují příznaky odpovídající střední až intenzivní kolice. Efekt medikace je krátkodobý. Frekvence křečovitých stahů neklesá, spíše naopak. Méně intenzivní průběh má obstrukce tlustého střeva, která bývá většinou způsobena obstipátem. Onemocnění má pozvolný průběh, takže začátek vzniku obstrukce chovateli většinou unikne. Kůň přijímá méně krmiva, až dojde k anorexii, tedy stavu, ve kterém již kůň krmivo nekonzumuje vůbec. Při obstrukci tračníku je pasážováno jen malé množství drobných suchých výkalů (feces), často potažených hlenem. Při obstrukci slepého střeva je rovněž kálení sporadické, trus je sušší a mírné kolikové bolesti mohou trvat několik dnů až týdnů. Při obstipaci (zácpě) malého tračníku jsou příznaky obdobné. Kálení ustává. V konečném úseku tlustého střeva (ampule konečníku) můžeme při rektálním vyšetření nalézt jen malé množství řídkých výkalů nebo může být prázdný.

DISLOKACE (ZAUZLENÍ) STŘEVA

změna polohy - do této kategorie kolik, které způsobují takřka polovinu všech úhynů kolikového původu, zahrnujeme torzi (přetočení) velkého tračníku a slepého střeva, volvulus (zauzlení) tenkého střeva nebo malého tračníku, flexi (ohnutí kolem příčné osy) různých úseků střeva, strangulaci (zaškrcení střeva), invaginaci (vsunutí střev do sebe), hernie (kýly) atd. Patří mezi velmi závažná onemocnění projevující se rychlým nástupem intenzivních a stále přetrvávajících kolikových bolestí. Charakteristický je rychlý vzestup tepové frekvence na hodnotu 80 tepů za minutu a více. Střevní peristaltika je zprvu zrychlená, později dochází k pozvolnému zpomalení až k zástavě s pomalým postupným rozvojem plynatosti, komplikované cirkulačními poruchami. Prognóza léčby u těchto případů je velmi obtížná, vyžaduje specifickou diagnostiku podpořenou laboratorním vyšetřením. Je nutné rozlišit operabilní stavy, které vyžadují chirurgický zákrok, od stavů prognostických, kde je indikována eutanazie.

EMBOLIE MEZENTERIÁLNÍ CÉVY (TROMBOEMBOLICKÁ KOLIKA)

vzniká náhlým ucpáním střevních tepen. Jednou z hlavních příčin je vznik helmintózních aneurysmat, kdy se část trombu vlivem např. pádu, skoku apod. uvolní a následně ucpe cévu. U zvířat s tímto onemocněním se postupně vyvíjí dehydratace projevující se kolikovými bolestmi. Obdobné příznaky kolikových bolestí může způsobit onemocnění močového ústrojí, ledvin, pobřišnice - nepravé koliky a zánětlivé změny jater.

ČERNÁ ZÁSTAVA MOČENÍ (PONDĚLNÍ NEMOC, PARALYTICKÁ MYOGLOBINURIE KONÍ)

je akutní onemocnění koní s příznaky degenerace svalů doprovázené přechodem myoglobinu do moče. Nejčastěji jsou postiženi velmi pracovně zatěžovaní koně. Myoglobinurie vzniká náhle, většinou po pracovním klidu trvajícím několik dní s vydatnou výživou (proto pondělní nemoc – často postihovala např. dřevařské koně po víkendové pauze). Kůň se začne potit, zadní nohy se prolamují v kloubech, pohyb je nekoordinovaný. Dochází k rychlému zhoršení celkového zdravotního stavu. Svaly na zádi jsou tuhé, nebolestivé. Někdy mohou tento stav doprovázet kolikové bolesti. Moč je tmavá, kávově hnědá až tmavočervená. Prognóza vyléčení je nejistá a závisí na včasnosti léčby a klidu koně.

 ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY

CHŘIPKA KONÍ (INFLUENZA EQUORUM)

je virové akutní onemocnění charakterizované výtokem z nosu, kašlem, malátností až celkovou slabostí a bolestivostí svalstva. K nakažení dochází především stykem zdravých koní s nemocnými. Po inkubačním období (1-10 dní) se dostaví malátnost, vysoká teplota se suchým, později vlhkým kašlem a serózní až hnisavý výtok z nozder. Pokud nezačne léčba včas, mohou nastat komplikace, zejména u pracujících koní, vyúsťující až v těžké záněty horních a dolních cest dýchacích. Onemocnění lze předcházet pravidelnou každoroční vakcinací. Vakcinace je povinná u sportovních koní nebo u koní přicházejících do styku s jinými koňmi.

ZÁNĚT HORNÍCH A DOLNÍCH CEST DÝCHACÍCH (BRONCHOPNEUMONIA)

původce vzniku tohoto onemocnění je různorodý. Může být virového, bakteriálního i parazitárního původu. Ve většině případů se na vzniku nemoci podílejí i neinfekční agens, jako prostydnutí, nachlazení, alergie atd. Jedním z prvních příznaků je ztížené dýchání a kašel různého stupně. Kašel může být občasný až častý a záchvatový, s různou intenzitou projevu a bolestivostí. Výpotek kašle (sputum) je suchý nebo vlhký. Postupně se u koně projeví malátnost, nechutenství, horečka a různá intenzita ztíženého dýchání se šelesty s pozdějšími příznaky srdeční slabosti. Onemocnění vyžaduje vždy odbornou léčbu za přítomnosti veterináře.

VOZHŘIVKA (MALLEUS)

způsobuje ji Pseudomonas mallei. Původce se dostane do organismu většinou perorálně, poté postupuje sliznicí hltanu dál do organismu, zřídka sliznicí střeva a v příslušných lymfatických uzlinách se rozmnožuje. Inkubační doba je velmi dlouhá a trvá několik dnů (akutní forma) až měsíců (forma chronická). K nákaze dochází kontaktem s nakaženými koňmi, kteří vylučují původce výtokem z nosu, slinami, hnisem, tekutinou z vředů a zřídka močí a výkaly. Nákazu můžeme zavléct i kontaminovanými přístroji – postroje, čištění, nebo napáječkami ve stáji.

Klinické příznaky jsou různé. Nemoc obvykle začíná onemocněním vnitřních orgánů - plic - a později přechází na nosní sliznice a kůži. Zprvu se projevuje jako zanedbaná pneumonie, později jako těžká bronchopneumonie s krvácením z nosu a vykašláváním krvavého hnisavého sekretu. Chronická vozhřivka má 3 formy: nosní, kožní a plicní. Kožní forma se projevuje vznikem různě velkých uzlíků v kůži a v podkoží, které po rozpadnutí přecházejí v kráterovité vředy. Chronická forma může probíhat různě dlouho, až několik let.

Nemoc je velmi nebezpečná a přenosná na člověka; nemocná zvířata se hlásí a utrácejí. Vakcinace se neprovádí, prevence je zaměřena na vyhledávání případných zdrojů při prodeji a přesunech velmi důležitá je karanténa, zejména při dovozu koní z Balkánu, Středního Východu, ale i Polska.

HŘÍBĚCÍ (CORYZA CONTAGIOSA EQUORUM)

je nakažlivé streptokokové onemocnění nejčastěji mladších koní. Projevuje se katarem sliznice horních cest dýchacích doprovázeným horečkou, nechutenstvím, hnisavým výtokem z nozder, kašlem a zduřením lymfatických uzlin, hlavně podčelistních s častým provalením abscesu.

POHLAVNÍ ONEMOCNĚNÍ

HŘEBČÍ NÁKAZA (EXANTHEMA COITALE VESICULOSUM PARALYTIKUM)

pohlavní nákaza lichokopytníků způsobená bičíkovcem Trypanosoma equiperdum. Nákaza se přenáší především pohlavním stykem. Inkubační doba trvá 50-90 dnů i déle. Onemocnění má 2 stadia, při kterých dochází u klisen k zánětu genitálií, otokům vulvy a okolí vemene. Na sliznici vaginy jsou patrny uzlíčky a puchýřky. Výtok z vaginy je zakalený, červenožlutý, s hnisem. Klisny jsou neklidné. Někdy dochází k potratu. U hřebců se objevuje otok penisu, na povrchu jsou patrné puchýřky, uzlíky a vřídky. Hřebec častěji močí. Později zduří šourek, varlata a tříselné uzliny. Ve druhém stadiu se u obou pohlaví objevuje na kůži nebolestivé okrouhlé, dobře ohraničené, koláčkovité pupence s proláklým středem. V konečné fázi se objevuje malátnost, slabost zejména zádě, hubnutí, otoky, obrny, obtížné vstávání, dekubity, hypostatická pneumonie a úhyn. Terapie se neprovádí. Prevence - sérologické vyšetření krve (výsledek je opatřen atestem); vyřazení pozitivních zvířat z chovu.

INFEKČNÍ METRITIDA KONÍ (METRITIS CONTAGIOSA EQUORUM)

je vysoce přenosné pohlavní onemocnění koní charakterizované zánětem sliznice dělohy, krčku, vaginy a výtokem z pochvy. Způsobuje sterilitu. Původcem onemocnění je kokobacil Taylorela equigenitalis, který se přenáší pohlavním stykem. Klinický obraz není specifický. U klisny se může za 24-48 hodin po zapuštění objevit šedavý, zakalený, mukopurulentní výtok. Symptomy trvají 11-18 dní. Klinické příznaky vymizejí během 14-42 dní. Prevence spočívá v laboratorním vyšetření vaginálního stěru deklarovaným veterinárním atestem.

INFEKČNÍ ZMETÁNÍ KLISEN

vyvolávají viry, bakterie, protozoa, plísně a jejich toxiny. Příčinou předčasného porodu je zhroucení metabolismu dělohy matky a poškození endometria, plodu a plodových obalů infekčním agens. Nejzávažnější a hlavní příčinou potratů je equinní herpes virus skupiny EHV 1 a 4, vyvolávající abort hříběte; u narozených hříbat má za následek vznik tzv. respiratorního infektu, včetně atakce centrálního nervového systému. Dalším virem způsobujícím předčasnou odúmrť plodu je virus equinní arteritidy EVA, který se projevuje vysokou horečkou, zánětem mozkových blan, zánětem sliznic oka a respiračními potížemi. K odumření plodu dojde v průběhu virózy a z těla klisny je vypuzen s mírnou autolýzou na rozdíl od EHV 1, kdy jsou plody živé. Infekčním abortům lze předcházet dodržováním zásad hygieny chovu a správnou výživou zaměřenou na zvyšování obranyschopnosti matky.

 PARAZITÓZY

postihují převážně trávicí, dýchací a pohlavní ústrojí koně. Jejich závažnost spočívá v tom, že působí pozvolně, v 1. fázi zeslabují organismus, dráždí okolí, kde působí, a mohou být i dispozičním faktorem pro vznik závažnějších onemocnění (bronchopneumonie, koliky). Proto je nutné dodržování hygieny chovu včetně pravidelné parazitologické kontroly výkalů ve veterinární laboratoři a preventivní odčervování antiparazitiky minimálně 2x ročně. Nejnáchylnější na parazitózy jsou hříbata a staří koně. Napadení koně ztrácejí výkonnost, hubnou, mají špatnou srst a trpí častými kolikami. Někteří parazité produkují toxické zplodiny, které mohou způsobit kulhání a vnitřní krvácení.

Onemocnění kůže způsobené parazity je závažné a v praxi podceňované. Přítomnost parazitů u koní vyvolává stálý neklid, poranění, alergii a záněty kůže, které se postupně mohou vyvinout v těžko léčitelné záněty a ekzémy. U některých koní působí toxiny parazitů jako alergen a vyvolávají papulozní uzlíčkový ekzém, provázený intenzivním svěděním, kterému se zvíře brání odíráním, jehož následkem je ztráta srsti, oděrky, stupy a chronické kožní změny. Vždy je nutné parazita diagnostikovat a na základě jeho druhového určení zvolit radikální léčbu.

EKTOPARAZITÉ

napadení koně jsou neklidní, což je způsobeno silným svrběním. Při větší invazi se na kůži nacházejí rozsáhlá místa bez srsti, vykazující zánět kůže. Při silném napadení dochází k anémii a kachexii. U hříbat může dojít ke zpomalení růstu a podvýživě.

VŠI (HAEMATOPINUS, LINOGNATHUS)

se obvykle nacházejí na šíji, okraji víček, krku, kořeni ucha a ocasu, zádech. Žijí mezi srstí nebo jsou přisáté na kůži. Šedobílé hnidy jsou nalepené na srsti. Rozmnožují se na hostiteli. Napadení koně se často drbou o stěny či ohradu.

VŠENKY (TRICHODECTES)

se lokalizují na hlavě, krku a končetinách. Svrbění je způsobeno jejich pohybem. Vyskytují se nejvíce u mladých a podvyživených zvířat.

VČELY, VOSY, SRŠNĚ (APIS MELLIFERA, VESPA VULGARIS, VESPA CRABRO)

napadají celé tělo, zejména neosrstěná místa nebo místa s krátkou srstí. Po bodnutí se vytvářejí v kůži bolestivé urtiky (pomphus) nebo edémy, které v místě vpichu mohou zahnisat až nekrotizovat. U koní mohou vyvolávat psychické problémy - splašení.

OVÁDI, BODALKY (TABANUS, STOMOXYS CALCITRANS)

obtěžují koně většinou na pastvě. Znepokojují zvířata. Štípnutí bolí, svrbí, opuchne a trochu krvácí. Krev sají jen samičky ovádů.

KLÍŠŤATA (IXODES RICINUS)

způsobují traumata kůže, nebo i poruchy nervového systému přenášením virů z čeledi Togaviridae.

SVRAB (SCABIES)

původce onemocnění zákožka svrabová se živí tkáňovým mokem, samička se zarývá do epidermis a v zrohovatělé vrstvě vytváří různě dlouhé chodbičky, do kterých klade vajíčka. Hlavním příznakem svrabu je svědění, které je nejintenzivnější v noci. Klinicky se svrab vyznačuje drobnou papulkou. Později přechází v celkový zánět napadené kůže a dále ve furunkulozu. Rozvoj nemoci je závislý na hygieně chovu. Čím je horší, tím rychleji se nemoc rozvíjí a léčba je méně úspěšná.

STŘEČEK KOŇSKÝ

moucha střečka koňského klade na končetiny koně žlutá vajíčka a vylíhlé larvičky se pak zavrtávají pod kůži, kde dále rostou. Na kůži pak vidíme malé boule, které nesmíme vymačkávat, než z nich polezou červíci. Tento proces urychlíme přikládáním teplých obkladů.

EKZÉMY

se často vyskytují na kořeni ocasu a u hřívy. Příčinou jsou pravděpodobně malé mušky, které nabodávají kůži a sají krev v okolí hřívy a ocasu. Kůže v těchto místech je červená a oteklá. Kůň se otírá o různé předměty a rozdírá si kůži do krve. Léčbu stanoví veterinář, místa se ošetří mastí. Tyto mušky nežijí v horách, tudíž koně ustájení ve vyšší nadmořské výšce ekzémy nemají.

PARAZITÓZY TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ

ŠKRKAVČITOST (ASKARIDÓZA)

se vyskytuje nejvíce u hříbat a vyvolává koliky. Při napadení dochází k poruše chuti a příjmu krmiva, k občasným průjmům, postupnému hubnutí, ke křečím až obrně, ucpání střeva, což může vyústit v perforační peritonitidu.

STRONGYLÓZA KONÍ

onemocnění způsobují střevní nematoda rodu Strongylidae (o velikosti 0,5-4,5 mm). Často se nemoc klinicky neprojevuje. U koní parazité vyvolávají zánět pankreatu, jater a pobřišnice. Velmi vnímavá jsou hříbata do 1 roku věku. Při silné invazi u nich dochází k horečkám, kolikám, alergiím, anémii, nemoc může končit až úhynem. Prevencí je pravidelné podávání antiparazitik a správná údržba pastvy, včetně dodržování hygienických podmínek chovu.

 NEMOCI OČÍ

MĚSÍČNÍ SLEPOTA (OPHTALMIA PERIODICA)

je způsobena aseptickým zánětem, který se opakuje v určitých intervalech a často končí úplným oslepnutím. Příčinou jsou alergické reakce na infekci chřipkového viru a jiné parazitární, virové či bakteriální infekce. Mezi příznaky patří světloplachost, slzení, žlutozelené či krvavé sraženiny, zúžená duhovka a zmenšení oční koule. Při včasném zahájení léčby lze proces zastavit; vždy je nutné zavolat veterináře.

ZÁKAL ROHOVKY (KATARAKTA)

nejčastěji se vyskytuje u starších koní, někdy je dědičný a může postihnout už hříbata. Oko se z určitých úhlů jeví jako zakalené; zákal snižuje propustnost světla do oka. Může dojít k úplnému oslepnutí. Jediná možná léčba je chirurgické odstranění čočky.

ZÁNĚT SPOJIVEK (KONJUNKTIVITIDA)

příčinou je buď infekce, nebo podráždění (např. kousek slámy, prach, šampon). Spojivky kolem oka jsou zarudlé, nateklé a obvykle je přítomen výtok – nejprve vodnatý, později hnisavý. Při léčbě je nejprve nutné odstranit z oka cizí tělesa; pokud není porušena rohovka, stačí aplikace kortikosteroidní masti.

DALŠÍ ONEMOCNĚNÍ KONÍ

NAKAŽLIVÁ ANÉMIE KONÍ (ANEMIA INFECTIOSA EQUORUM)

je virové onemocnění s různě výraznými příznaky septikémie s charakteristickou přerušovanou horečkou a s výrazným poklesem počtu až zánikem červených krvinek. Cesta přirozené infekce není stále objasněna. Už po 24 hodinách po vniknutí viru do krve nastává úbytek červených krvinek a hemoglobinu, teplota se zvyšuje na 40-42 °C, srst je zježená, nastává krvácivost a srdeční labilita. Léčba se neprovádí. Prevence spočívá v ochraně chovu proti zavlečení této nákazy, v sérologickém vyšetření krve, v ničení savého a bodavého hmyzu, včetně důkladné asanace stájí a pastevních ploch.

VZTEKLINA (LYSSA)

virové onemocnění. K nakažení zdravého koně dochází ve většině případů pokousáním nakaženými zvířaty (pozor na styk se srnami ve výběhu). Vzteklina se projevuje silnou vzrušivostí koně (třením nebo kousáním poraněného místa, silnou lekavostí, neklidem, agresivitou vůči okolí i vlastnímu tělu, zvýšeným pohlavním pudem) a následně ochrnutím, slintáním, neschopností polykat. Vzteklina je smrtelné onemocnění. Prevencí je vakcinace. Je doporučována vždy u koní pracujících v lese.

TETANUS

je způsoben endotoxinem, který je produkován grampozitivní anaerobní sporulující tyčinkou Clostridium tetani a vyskytuje se všude ve vrchní vrstvě půdy obsahující hodně organických látek. Místem infekce jsou ve většině případů různá poranění kůže nebo sliznice, která se dostala do kontaktu s kontaminovanou půdou nebo krmivem touto půdou znečištěným. Klinické projevy nemoci jsou různě dlouhé, nejčastěji za 1-2 týdny, výjimečně už za 24 hodin či až za 1 měsíc. Hlavními příznaky jsou zvýšená citlivost, hyperreaktivní chování. Tetanus se projevuje tetanovými křečemi zejména na svalech hlavy a krku, u koní dochází nejprve k opatrnému žvýkání a hltání krmiva, vyhřeznutí třetího víčka, strnulosti pohybu, výjimečně ke křečím. Příjem potravy postupně klesá vlivem neschopnosti polykat, až se nakonec dostaví trismus (zavření úst). Nozdry jsou trychtýřovitě rozšířené. Svalstvo hřbetu a končetin ztuhne. Kůň není schopen pohybu. Vědomí je zachováno při zvýšené reflexní dráždivosti. Mortalita je vysoká, zejména u zvířat, které nejsou včas léčena. Prevencí proti vzniku tetanu je každoroční povinná vakcinace. V případě těžkého poranění je nutné okamžité přeočkování.

SNĚŤ SLEZINNÁ (ANTHRAX)

onemocnění vyvolává Bacillus anthracis. Vyskytuje se zejména v oblastech, kde je dostatečně vlhko (např. záplavy), kde se spory bacilu mohou udržet naživu. Inkubační stadium je velmi krátké, projev nemoci je buď akutní, nebo chronický. U koní se většinou projevuje neklidem a horečkou se zánětem hrtanu a jeho následnou infiltrací, případně i opuchnutím jazyka a zvětšenou slezinou; při rektálním nálezu zjišťujeme karbunkly. U koní je možné anthrax zaměnit s kolikovým onemocněním, zauzlením střev, případně s infekční anémií. Léčba je problematická. Hlavní ochrana proti nákaze je vyloučení pastvy a nezkrmování suchého krmiva pocházejícího ze zamořeného území.

OPAR LYSIVÝ

velmi nakažlivé plísňové onemocnění, které se přenáší stykem nemocných koní se zdravými a je přenosné i na člověka. Na napadených místech se nejprve zježí srst a pak vypadává, zůstávají holé skvrny. Nakaženého koně musíme izolovat, dezinfikovat box a všechno nářadí, postroje i čistění, se kterými přišel do styku. Léčba je prováděna antiplísňovým preparátem.

 

Nejčastější příznaky onemocnění koní: výtok, oči
Nikdy nezapomeňte na to, že tělo je nesmírně složitý a navzájem důkladně propojený systém, kde vše souvisí se vším. Příznak na jednom konci těla může mít příčinu úplně někde jinde. Jeden problém může vyvolat jiný, především tehdy, když se správná léčba nezačne včas. V nejkrajnějším případě se pak může stát, že se „sesype“ celý organismus. Nikdy není ostudou volat veterináře i kvůli „hloupostem“ – i to je jednou z cest, jak začínající „koníčkář“ získává své cenné zkušenosti. Pokud zjistíme, že „není v pořádku“ něco na hlavě, příčina může být v onemocnění některé části hlavy nebo jejího blízkého okolí, ale i ve vzdálenější části těla (například kdekoli v dýchacím ústrojí).
Mezi nejčastější příznaky, projevující se na hlavě, patří:
• výtok z nosu,
• kašel,
• bolest v dutině ústní a s tím spojené problémy,
• problémy s očima,
• házení hlavou (head shaking),
• chrčení a jiné neobvyklé zvuky,
• ztížené dýchání.
________________________________________
1. Výtok z nosu
Výtok z nosu je příznak poměrně častý. Při posuzování výtoku z nosu hodnotíme, jaký má výtok charakter:
• vodnatý (serózní),
• hlenovitý (mucinózní),
• hnisavý,
• krvavý,
• obsahující kousky potravy či tkáně,
jak je silný:
• pouhé špinění nosních otvorů,
• odkapávání,
• tenký pramínek,
• silný pramen,
zda je jednostranný nebo oboustranný,
zda je kontinuální (nepřetržitý) nebo se objevuje jen někdy (při práci, při sklonění hlavy, při žvýkání, při polykání apod.),
zda zapáchá a jak.
Obecně platí, že čím je výtok vodnatější a je ho méně, je méně závažný. Vytéká-li z nosu v hojném množství hnis, krev, krmivo nebo jiné kousky tkání, bude se pravděpodobně jednat a vážný stav.
Nyní uvedu nejčastější příčiny výtoku z nosu:
Kondenzace vodních par se projevuje „zvlhčením nozder“ nebo nahromaděním kapiček vody či vodnatého sekretu. Často ji u koní uvidíme při přechodu z teplejšího prostředí do chladnějšího.
Podráždění sliznice nosní dutiny jakékoli příčiny (dráždivé plyny, prach, slabá infekce – především virová aj.) se projeví slabým vodnatým až hlenovitým výtokem (obr. 1), který je obvykle kontinuální a oboustranný. Koně většinou nevykazují žádné jiné příznaky onemocnění.
Zánět sliznice nosní (rhinitis) nebo hrtanu (laryngitis) se mimo jiné projevuje i serózním nebo seromucinózním oboustranným výtokem, který může být silnější než při „pouhém“ podráždění sliznice. Původci těchto zánětů jsou obvykle viry, které se mohou dostat i hlouběji do dýchacích cest nebo se už dále nešíří. Obvykle bude postiženo více koni ve stáji, podle jejich vzájemného kontaktu a obranyschopnosti jednotlivých zvířat se taková nákaza může po stáji rozšířit různě rychle, některé koně postihnout nemusí.
Pokud se seromucinózní výtok začne měnit v hnisavý, pak se bude jednat o pokročilejší stupeň zánětu těchto orgánů, kde už došlo i k infekci bakteriemi (obr. 2). Tato situace už bude rozhodně závažnější. U koně můžeme, ale i nemusíme zjistit jiné příznaky onemocnění (zvětšené mízní uzliny, kašel, zvýšenou dechovou frekvenci, zvýšenou teplotu, nechutenství apod.). Zvláštním případem je například hříběcí, kdy z nosu postiženého koně vytéká hustý hnis. Dochází zároveň k horečce a zduření mízních uzlin na hlavě.
Záněty v průdušnici a dolních cestách dýchacích (infekční záněty dýchacích cest, COPD apod.) se také budou projevovat seromucinózním až hnisavým výtokem z nosu. Ten však bude pravděpodobně spojen s kašlem, ztíženým dýcháním, zvýšenou dechovou frekvencí, sníženou výkonností, při infekcích i s horečkou. Hlen či hnis pak obvykle nevytéká, ale bývá vykašlaný ven.
Hnisavý zánět vedlejších nosních dutin je velice často provázen hnisavým výtokem z nosu, a to z té nozdry, na které straně je postižená vedlejší nosní dutiny. Příčinou tohoto onemocnění jsou u dospělých koní ve vážné většině zanícené či (v pozdějším stádiu) hnijící kořeny stoliček na horní čelisti. Potom je výtok z nosu hnilobně zapáchající, koni takto páchne i z tlamy. Kořeny horních stoliček totiž zasahují do dutiny horní čelisti a jejich zánět vyvolává zánět v celé této dutině, s následným nahromaděním hnisu a jeho vytékáním do dutiny nosní (obr. 3). V takovém případě se výtok zvýrazní při sklonění hlavy. Problémy se stoličkami se mohou projevit i zduřením příslušných mízních uzlin či zhoršeným příjmem potravy.
Hnisavý zánět vzdušného vaku se projevuje výtokem podobným. Tento výtok je však obvykle oboustranný a zvýrazňuje se při polykání či zatlačení na vzdušný vak.
Co dělat?
Pokud je výtok vazký, zakalený či jinak změněný, ihned změříme dechovou a tepovou frekvenci a teplotu, hledáme jiné příznaky onemocnění (nechutenství, kašel, apatii, zduření v oblasti vzdušných vaků apod.). Pokud jsou tyto hodnoty v pořádku, koně necháme v klidu (venkovní box nebo menší výběh, bezprašné prostředí) a prohlídneme ho opět další den. Pokud jsou však zvýšené, zavoláme veterináře.
Pokud z nosu vytéká krmivo či krev, celá situace může být velice vážná.
Rozštěp patra je onemocněním velmi mladých hříbat, protože se jedná o vrozenou vadu. Projevuje se výtokem mléka z nosu, především při pití.
Ucpání jícnu je velice nebezpečné onemocnění. Koně – například na rozdíl od psů, ale i od krav – nepolykají celé předměty nebo příliš velká sousta potravy, takže u nich nehrozí, že by se jim ucpal jícen jablkem nebo patkou z chleba. Nebezpečné je však pro ně bobtnající krmivo – především sušené řepné řízky. Koně je přijímají s chutí. Než toto krmivo projde do žaludku, stačí v jícnu nabobtnat a uzavře místo před vstupem do žaludku, které je nejužší. Kůň často žere dále a postupně se mu ucpává celý jícen. Protože nemůže polykat ani sliny, dostanou se mu tyto (i s kousky potravy) nosohltanem do dutiny nosní a z ní vytékají ven. Tento stav je velmi nebezpečný, protože kůň může potravu vdechnout, následkem čehož se vyvine těžký zápal plic, který často končí smrtí. Dalším velmi tragickým následkem je odumření části jícnu, které obvykle již také nelze zachránit.
Co dělat?
Nejlepším řešením je namáčet sušené řepné řízky (a jiné bobtnavé krmivo) dostatečně dlouho před zkrmením (12 hodin). Pokud již k ucpání jícnu došlo, je nutné ihned zavolat veterináře. Koně mezitím vyvážeme s hlavou dole, abychom omezili nebezpečí vdechnutí potravy či slin.
Nesmírně závažné může být krvácení z nosu (obr. 4). I u něho posuzujeme jeho sílu, kontinuálnost a to, zda je jednostranné či oboustranné. Zde je několik nejčastějších příčin:
Krvácení z nosního průchodu je jednostranné. Příčinou může být poranění v nosní dutině (větvička, upadnutí, ale i nosojícnová sonda či endoskop při vyšetřování koně), záněty či infekce nosního průchodu, které narušily některou z cév, různé polypy či nádory.
Poranění či jiná poškození cév v oblasti měkkého patra a hltanu se projevuje krvácením oboustranným. Krev je zde většinou tmavší a nezpěněná.
Krvácení z hrtanu, průdušnice či plic (obr. 5) – bývá světlejší, krev je často zpěněná a vytéká z obou nozder. Příčinou mohou být různé těžší či dlouhodobější záněty, dále různé abscesy v plicích, nádory, plísňové infekce. Poměrně známé je onemocnění EIPH (zátěží vyvolané krvácení z plic), a to především u dostihových koní po velmi náročném výkonu (do 1 hodiny). U tohoto onemocnění však nemusíme krev v nozdrách vůbec zpozorovat, může vytékat „jen“ narůžovělý serózní výtok. Kůň pak mívá spíše dechové problémy a kašle.
Mykóza (plísňová infekce) vzdušného vaku je velice nebezpečné onemocnění. Plísně, které infikovaly vzdušný vak, totiž prorůstají jeho stěnou a mohou narušit cévy, které se tam nacházejí. Krev pak vytéká ze vzdušného vaku do nosohltanu, na měkké patro a nosní dutinou ven. Toto onemocnění je nesmírně nebezpečné, protože hned vedle vzdušného vaku vede krkavice, což je velká tepna zásobující krví celou hlavu. Pokud plíseň naruší i její stěnu, kůň může během relativně krátké doby vykrvácet.
Co dělat?
Koně postavíme na klidné místo (box). Pokud je krvácení slabé, můžeme omýt nozdry a sledovat, zda se krvácení neuklidní. Můžeme se podívat, jestli není v dostupné části nosu viditelné poranění. Na nos koně můžeme dávat chladivé obklady. Pokud je však krvácení silné nebo se neuklidní ani po delší době, je rozhodně potřeba zavolat veterináře. Bylo by nejlepší, kdyby měl veterinář s sebou endoskop a mohl se tak pokusit o vypátrání místa, odkud krev teče. Bez toho se pak těžko volí správná léčba.
________________________________________
2. Problémy s očima
Existuje celý lékařský obor, zabývající se nemocemi očí. Opravdu problémů s očima může být mnoho a vydalo by to na celou knihu. Já se zde zmíním jen o těch nejčastějších příznacích a příčinách, se kterými se běžně u koní setkáváme. Každá změna na oku obvykle bývá spojená se zhoršením zraku nebo jeho ztrátou, což – kromě jiného – výrazně snižuje hodnotu celého koně.
O poranění víček si řekneme zvlášť v kapitolce o ranách. Nikdy však nesmíme zapomínat, že víčka jsou nesmírně důležitou ochranou oka a jakékoli odchylky v jejich stavbě mohou vést i poškození očního bulbu.
Ze všeho nejčastěji se setkáváme s příznaky zánětu spojivek. Jsou to:
• výtok z oka (očí), který může být opět podle stupně postižení serózní až hnisavý,
• světloplachost, tedy přivírání víček na světle,
• otok víček, který se musí, ale i nemusí objevit,
• bolestivost postiženého oka, což kůň mimo jiné projevuje neochotou nechat si na oko sáhnout nebo naopak si ho otírá, například o přední nohu,
• zčervenání spojivky (sliznice oka), dokonce i její zduření.
Zánět spojivek může mít opravdu hodně příčin, proto není nikdy „banální“:
• fyzikálně-chemické příčiny: poranění spojivky, podráždění spojivek cizími tělesy (pilina, kousek slámy, osina, zrnko písku), prachem, kouřem, plyny (především čpavkem nebo oxidem siřičitým), ale i silným slunečním světlem (hlavně pak ultrafialovým zářením), nízkou či vysokou teplotou, různými chemikáliemi (dezinfekční prostředky !!!), ale i špatně rostoucími řasami nebo špatně zahojenými ránami na víčkách
• alergie: na různé pyly nebo jiné alergeny
• infekce: různé baktérie, viry, plísně, kvasinky nebo dokonce parazité
• přestup zánětů z vnitřních částí oka nebo z okolí oka: zánět rohovky, duhovky, měsíční slepota, ale i záněty vedlejších nosních dutin, kořený stoliček nebo orbity
• průvodní příznak celkových nemocí: hříběcí, petechiální horečka, chřipka koní, herpesviróza, virová arteriida apod.
Nejlepší je ihned zavolat veterináře a koně nechat v klidu.
Co dělat?
Výše popsané příznaky zánětu spojivek bývají akutní, tedy nastupuje velmi rychle. Často mohou mít bouřlivý průběh. Obvykle je oko natolik bolestivé, že si kůň na něj nenechá sáhnout. V každém případě je nutné převést koně do tmavého, klidného boxu, a zabránit mu v otírání oka. Pokud se kůň nechá vyšetřit, můžete mu oko prohlédnout, zda se v něm nenachází nějaké cizí těleso. To lze s trochou šikovnosti s pomocí kapesníku vyjmout. Pokud se kůň brání, raději zanecháme všech pokusů a vyčkáme veterináře. Znečištěné oko můžeme opatrně propláchnout Ophtalem nebo borovou vodou, nevyplachujeme ho však pitnou vodou ani žádným dezinfekčním prostředkem. Rozhodně do oka nic bez pokynu veterináře nekapeme nebo nedáváme mastičky. Každý nevhodný „lék“ může celou situace jen zhoršit.

Dalšími příznaky různých onemocnění, které lze sledovat na oku, jsou například:
• výhřez třetího víčka – při tetanu (obr. 6), atrofii (zmenšení) očního bulbu nebo flegmóně v orbitě (očním důlku)
• zornice nereaguje na světlo – tedy posvítíme-li do oka, nestáhne se, ve tmě se neroztáhne – může být příznakem oslepnutí oka, obrny příslušných hlavových nervů nebo srůstů duhovky s přední stěnou čočky
• zákal – ať už rohovky (obr. 7), čočky (obr. 8) nebo jiných průhledných struktur oka (obr. 9) bývá příznakem probíhajících nebo proběhlých zánětů vnitřních struktur či různých jiných traumatických, dědičných nebo degeneračních onemocnění.
I při těchto příznacích rozhodně nebudeme váhat a informujeme veterináře.
Na druhé straně je potřeba rozlišit od chorobných změn takzvané „anomálie“ oka, což jsou úkazy, které se na oku koně mohou vyskytnout, ale neznamenají žádné onemocnění nebo poruchu. Patří sem například „rybí“ oko, kde je duhovka bez pigmentu a proto je světle modrá až šedobílá. Na druhé straně může být duhovka velmi tmavá nebo skvrnitě tmavá, protože je v ní obsažen nadbytek pigmentu.
Pokud se podíváte do oka zdravého koně, v horní části jeho zornice se může zdát, že je okraj duhovky nerovný s duhovka jakoby zasahuje do zornice. Jedná se o duhovková granula, která mají úlohu jakéhosi kšiltu – chrání zornici a tedy i vnitřní struktury oka před nadměrným slunečním světlem. Tato granula si nesmíme splést se stopami po roztrhaných srůstech duhovky s přední plochou čočky.

 

Ošetření poraněného koně
To, zda může být rána sešitá a její hojení bude usnadněno, by měl rozhodnout veterinář, a to co nejdříve po vzniku poranění.

Příklad některých obvazových materiálů, které jsou dostačující pro laickou první pomoc a lze je snadno a levně sehnat: 1 – na pruhy nastříhaný 1 cm silný molitan stočený do roličky; 2 – různé typy pevných elastických obinadel, které lze po sejmutí vyprat v pračce a znovu použít; 3 – jednorázové elastické obinadlo Peha-crep, které je vhodné spíš už pro odborné ošetření končetiny koně; 4 – široká „leukoplast“
Majitel či ošetřovatel koně však musí pro sešití rány připravit vhodné podmínky:
• veterináře musí zavolat co nejdříve po vzniku poranění
• ránu musí vyčistit od větších nečistot
• ránu by měli zdezinfikovat, což však není nutné, pokud veterinář přijede, protože špatně provedená dezinfekce může hojení rány zpomalit nebo dokonce znemožnit její sešití
• musí okraje rány co nejméně poškodit
• musí ránu překrýt sterilním obvazem, aby se do ní nedostala infekce a zároveň bude rána znehybněná a nebude vysychat
• musí koně držet v klidu, aby si poraněné místo nenamáhal zbytečným pohybem nebo ho jinak nezatěžovat či nepoškozovat (např. otírání poraněného oka)
• nesmí bez svolení veterináře na ránu aplikovat žádné masti ani jiné přípravky (pudry, gely, spreje, odvary apod.), ani nesmí koni podávat žádné celkově působící protibolestivé či jiné léky.
Některé rány jsou velice nebezpečné, jiné lze úspěšně ošetřit i svépomoci. Mezi těmito dvěma extrémy je celá řada situací, kdy je závažnost rány různá a různí se i způsob jejího ošetření. Proto nelze obecně říct, jak se má laik při poranění koně zachovat; bude-li však dodržovat zásady uvedené v tabulce, neměl by nic pokazit.
Vždy bude platit: pokud si nejsem jistý, zda bych měl k poranění zavolat veterináře, zavolám ho!
Jak může laik ošetřit ránu
Možnosti laika jsou v tomto případě omezené, přesto však může jeho první pomoc rozhodnout o dalším osudu poranění či dokonce o dalším využití koně.
Jak jsem se už zmínila, laik může provést několik úkonů:
• zastavit krvácení
• ránu vyčistit
• ránu dezinfikovat
• ránu přikrýt a znehybnit obvazem.
Desatero první pomoci při poranění koně
1. zástava krvácení
• je-li krvácení silné, má jeho zástava vždy přednost před dezinfekcí a vyčištěním rány
• hmotnost krve v těle = ±8 % tělesné hmotnosti (tj. 500 kg těžký kůň má asi 40 kg = 40 l krve)
• ztratí-li do 10 % krve, nic se obvykle neděje (tedy asi do 4l)
• ztráta více než 30 % krve ohrožuje život koně (tedy asi 12 l)
• krvácení zastavíme tím, že ránu vycpeme obvazem, ručníkem či jiným kusem látky a zavážeme. Pokud krev prosakuje, přidáme další vrstvu.
• nikdy nezaškrcujeme tepny škrtidlem, jak se mnozí ve školách učili! Koně to příliš bolí a nohou se velmi bránit, výsledek není zaručen!
2. vyčištění rány
• pokud rána nekrvácí nebo není krvácení silné, má přednost vyčištění rány
• nejlepší je ránu propláchnout proudem sterilního fyziologického roztoku, který je možné získat od veterináře a skladovat ve stájové lékárně
• rány, které nezasahují ho hlubších tkání, lze opatrně vymýt proudem pitné vody (velká stříkačka, slabší proud z hadice)
• drobné nečistoty, jako jsou zrnka písku či kamínky je lepší vybrat rukou nebo pinzetou, než abychom ránu třeli drsným kartáčem a tím ji ještě zhoršovali nebo nečistoty zatlačili ještě hlouběji
• rány zasahující do dutiny hrudní, břišní, do kloubu nebo do oka raději ničím nevyplachujeme, pokud nejsou vyloženě znečištěné (pak raději použijeme sterilní fyziologický roztok)
3. dezinfekce
• po vyčištění rány
• je lepší ránu nedezinfikovat a ihned volat veterináře, než abychom použili nesprávný roztok nebo koncentraci
• vhodný je roztok povidon-jodidu, který lze pro ošetření povrchových ran naředit pitnou vodou, pro ošetření ran hlubších raději sterilním fyziologickým roztokem
• povidon-jodid (známý u nás pod názvem Betadyne) z originální láhve (kde je v 10% koncentraci) naředíme asi padesáti- až stonásobně (do 100 ml vody či fyziologického roztoky přidáme 1-2 ml Betadyne) a získáme tak 0,1-0,2% roztok, který nepoškodí tkáně, a přesto bude mít výborné dezinfekční účinky
• použít lze také roztok chlorhexidinu (0,05%), velice slabě růžový roztok hypermanganu (několik zrnek na litr vody)
• veškeré silnější koncentrace dezinfekcií (tedy i zásypy), jodová tinktura, peroxid vodíku apod. ničí tkáně („pálí“) a tím zpomalují hojení ran popřípadě znemožňují jejich další chirurgické ošetření
• nepoužívejte spreje, které barví (Septonex, Aureomycin apod.), protože tak ránu překryjete a veterinář ji nebude moct důkladně prohlédnout
4. obvaz rány
• obvazujeme ránu pokud možno vyčištěnou, obvaz slouží k ochraně proti dalšímu znečištění rány, proti vniknutí infekce, znehybňuje okraje rány a omezuje tvorbu nežádoucího otoku okolních tkání
• povrchní rány na těle se dobře hojí na vzduchu, na ostatní rány raději přiložte obvaz a volejte veterináře
• každý obvaz by měl mít nejméně tři základní vrstvy: sterilní kryt rány (sterilní gázový čtvereček či jinou textilii), podkladový materiál (například obvazová vata, buničitá vata, měkká silná vrstva textilie či molitan apod. – ty zabrání případnému otlačení), obinadlo (nejlépe elastické, aby nezaškrtilo tkáně)
• postup přikládání obvazu ukazuje série obrázků
• pro lepší znehybnění ošetřované části těla (především končetiny) je možné udělat více vrstev = fixační obvaz (sterilní kryt – podkladový materiál – obinadlo – podkladový materiál – obinadlo atd.), obvaz se zpevní i po omotání náplastí
• zlomenina, poranění šlach, kloubů
• v případě podezření na zlomeninu, poranění šlachy nebo kloubu přiložíme několikavrstevný obvaz
• na ten lze připevnit dlahy (větve, laťky, novodurové trubky apod.).
• Důležité je pořádné vypodložení!
5. cizí tělesa
• zapíchnutá cizí tělesa nevytahujeme, protože nemůže vědět, jaké cévy ucpávají a jaké krvácení by mohly vyvolat. Kromě toho bychom po vytažení už původní místo nemuseli najít a veterinář pak nebude moct vyhodnotit, co bylo zasaženo a jak je stav vážný.
• vyčnívající předměty z trupu zkrátíme asi na 10 cm a omotáme je stočenou izolepu nebo náplastí, aby nevnikly hlouběji
• hřebíky zaražené v kopytě pouze zkrátíme tak, aby je při došlápnutí kůň nezarazil ještě hlouběji. Pokud je musíme vyndat, pak místo viditelně označíme, zapíšeme si směr i hloubku vpichu
6. jiná poranění
• pokud ránu nenalezneme, ale postižené místo hřeje a je oteklé a bolestivé (akutní zánět poraněné hlubší tkáně, kam patří například i flegmóna), je dobré ho chladit studenou vodou
7. kopytní korunka
• při poranění kopytní korunky je třeba přiložit tlakový obvaz, tedy ho pořádně stáhnout, popřípadě použít více vrstev, aby okraje rány byly k sobě dostatečně přiložené a pod tlakem. Taková rány vyžaduje okamžité chirurgické ošetření, nejčastěji sešití, protože jinak se na korunce vytvoří jizva, ze které bude odrůstat méněcenná jizvovitá rohovina, vyvolávající někdy kulhání a tvorbu rozštěpů.
8. oči
• ošetřit poranění oka lze pouze na klidném koni
• kryt na ránu bude dobré zvlhčit například Ophtalem nebo fyziologickým roztokem, v případě nouze i pitnou vodou, aby se obvaz na oko či ránu nepřilepil
• místo obinadla lze pro obvaz hlavy použít Pruban, což je jakýsi „rukáv“ ze síťované textilie, který je elastický a lze ho na hlavu navléct jako kapuci. Pro zdravé oko do něj vystřihneme otvor.
9. vakcinace proti tetanu
• je třeba, aby byl kůň řádně a pravidelně očkován proti tetanu. Díky očkování je už dnes toto smrtelné onemocnění mnohem vzácnější. Vždy se však poraďte s veterinářem, zda nebude vhodné aplikovat také protitetanové sérum.
10. klid
• v každém případě udržujte poraněného koně v klidu, dopřejte mu dostatek vody, ale ne krmivo
• pokud si netroufáte ránu sami ošetřit, pokud je kůň nezvladatelný, potom raději zanechejte všech pokusů a volejte co nejrychleji veterináře, který koně uklidní injekčně
Jiná poranění
Existují i jiné následky úrazů než rány, například zlomeniny, krevní podlitiny, pohmoždění tkání a orgánů, poranění kloubů, šlach, vazů, apod. Problém je, že tato poranění nebývají na první pohled tolik vidět. Přesto je můžeme krátce po úrazu poznat podle charakteristických akutního zánětu: místo nad poraněním bude pravděpodobně oteklé, teplé, bolestivé, kůň se bude bránit dotyku nebo jeho zatížení.
Koně bychom měli pořádně zkontrolovat po každém úrazu, ať už upadnutí, kopnutí, kousnutí, špatném šlápnutí, nebo i natažení svalu. Pokud po takovém úrazu začne kůň kulhat nebo projevuje jiné známky akutního zánětu či jiné poruchy zdravotního stavu, je třeba informovat veterináře a domluvit se s ním na dalším postupu.
Pokud se jedná o poranění vnitřních orgánů, na první pohled je laik ani odborník nemusí poznat a tak bývají často přehlédnutá. Po jakémkoli „ošklivějším“ úrazu nebo pokud se po úrazu změnil zdravotní stav koně, je třeba volat veterináře na důkladnější vyšetření.

1:Obvaz končetiny, vždy se nejdříve přikládá měkký a pružný materiál pro vypodložení; na obrázku se jedná o 1 cm silný molitan rozstříhaný na pásy o šířce ca 10-12 cm. Přestože tento materiál není ideální pro obvaz, který má na končetině být delší dobu, pro první pomoc před příjezdem veterináře bohatě stačí; je snadno dostupný, lze ho vyprat a použít znovu. Nejdříve je nutné omotat první kličku okolo spěnky.

2: Potom omotáme další kličku níž tak, aby zakryla korunku, horní část kopytní stěny a dostala se pod patky. Pouze tak zajistíme obvazu stabilní polohu na končetině bez klouzání dolů.

3: Pak molitan (nebo jiný materiál na vypodložení) rovnoměrnými překrývajícími se kličkami vymotáme nad ránu, ideálně až pod karpální či hlezenní kloub.

4: Pružné obinadlo (snadno ho lze sehnat v lékárně, ideální je šířka 10 cm, ze značek je často používané obinadlo Ideal nebo Idealtex, které lze vyprat a znovu použít. Na končetinu ho přikládáme stejným postupem jako molitan. Začneme základní otočkou okolo spěnky.

5: Pokračujeme směrem dolů pod patky kopyta. Celou dobu se snažíme obinadlo co nejvíce utáhnout.

6: Opět rovnoměrně se překrývajícími kličkami motáme obinadlo až nahoru, pevně utahujeme.

7: Nahoře musí zpod obinadla vyčnívat podložní materiál (molitan), aby nedošlo k zaškrcení končetiny. Uzel je třeba udělat na boční straně končetiny, aby netlačil na šlachy. Pokud je rána na/nad karpálním/hlezenním kloubem, nejdříve se provede tento nižší obvaz. Pak motáme další vrstvu molitanu a na něj obinadla, opět od spěnky, přes kopyto a nahoru až nad ránu (čili až nad karpus/hlezno). Pouze tak zajistíme, že obvaz z kloubu nesklouzne dolů.
 

• Zhoršená pohyblivost koně, ulehnutí, úraz
• Kůň se nechce hýbat nebo najednou bez zjevné příčiny lehne a nechce či nemůže vstát. Popřípadě jste coby jezdec či majitel přímým svědkem úrazu koně. Jak zareagovat? Co dělat? Čeho se vyvarovat?
• 1. Ztuhnutí, nepohyblivost, ulehnutí
Někdy se může stát, že kůň bez viditelného poranění či změny na těle má problém se hýbat. K tomu dojde buď během ježdění či po něm, nebo po nějaké době klidu v boxe či výběhu. Chcete koně rozejít, a on jde toporně (obr. 1), špatně ohýbá klouby na jedné nebo více končetinách (obr. 2) či nechce udělat ani krok. Taky se může stát, že si kůň lehne a veškeré snahy o jeho postavení selhávají. Co mu může být?
• Bohužel odpověď je velmi nejistá, hlavně v prvních chvílích, kdy ještě nedošlo k pořádnému vyšetření.
• V případě, že kůň má problém se hýbat nebo pohyb odmítá či dokonce leží a nevstává a vy netušíte, co mu může být, pak platí obecné
• zásady první pomoci:
•    Pokud se kůň „jen“ zavalil, postavit ho.
•    Při ulehnutí, kdy je jasné, že se kůň může postavit, ale z nějakého důvodu tak nečiní, nechat ležet a pokud je to možné, prohlédnout ho a provést základní vyšetření (viz tabulka 1).
•    Pokud kůň stojí a nechce se pohnout nebo se hýbe velice obtížně, nechat ho v klidu stát, jakmile se rozejde, jeho tempem ho odvést do boxu nebo na nějaké klidné, stinné místo.
•    Co nejdříve volat veterináře.
Pokud už máte trochu znalostí o zdravotní problematice koně a situace není natolik neodkladná, že vám dovolí nad koněm chvíli v klidu přemýšlet, můžete – než přijdete zavolaný veterinář – zauvažovat, které konkrétní příčina vyvolala stávající problém a podle toho provedete už konkrétnější první pomoc. Příčin může být několik, v podstatě se bude jednat o poruchy následujících orgánových soustav:
•    svaly (např. zátěžová myopatie, poranění svalů po úrazu);
•    ortopedické problémy (např. zlomeniny, schvácení, poškození šlach, kopytní abscesy);
•    nervosvalové spojení (např. tetanus);
•    nervovy aparát (např. obrny, úrazy páteře a míchy nebo hlavy a mozku);
•    poruchy termoregulace (např. přehřátí, úžeh či úpal, horečka),
•    metabolické poruchy (např. vyčerpání, dehydratace);
•    selhání oběhového systému (onemocnění srdce, šok);
•    velké bolesti (např. těžká kolika).
Podívejme se na trochu blíže na onemocnění, s nimiž se „český majitel koně“ setká asi nejčastěji):
•  Obr. 1: Bolest předních kopyt se projeví topornou, neochotnou chůzí a přenášením váhy na patky.
• Zátěžová myopatie
Jinými slovy černé močení, sváteční nemoc, lumbago, rhabdomyolýza apod.
Příčiny:
•    zátěž po dnech volna za plné jadrné krmné dávky
•    vyšší fyzické požadavky, než je kůň schopen podat
•    genetika – např. určitá plemena, linie…
•    koně, kteří již onemocnění prodělali
•    zhoršení prokrvení svalů (např. prudkých ochlazením rozehřátého koně studenou vodou), vysoká teplota prostředí, narušení tekutinové a elektrolytové rovnováhy
• Příznaky:
•    „divná“ chůze, ztuhlost pánevních končetin, hýžďových a hřbetních svalů
•    někdy i svalový třes, až křeče, odmítání pohybu, ulehnutí
•    pocení, zvýšená dechová i tepová frekvence
•    bolestivé svaly
•    v extrémně těžkých případech tmavá moč
•    dehydratace
•    může být snížená střevní peristaltika
• První pomoc:
•    ihned ukončit práci, nechat koně v klidu, nenutit k pohybu
•    postižené svaly držet v teple (přehodit deku, bundu), nemasírovat
•    nabízet vodu
• Prevence:
•    pravidelný pohyb, postupný trénink
•    přizpůsobit množství jádra fyzické práci
•    neustále dostatek vody a elektrolytů
• Nezatížení končetiny
Kůň náhle přestane zatěžovat končetinu z různých důvodů:
•    zlomeniny – záleží na místě zlomeniny, obvykle provázeno velkou bolestí a otokem, silné kulhání až nezatěžování končetiny
•    prasknutí šlach
•    kopytní absces – příznaky velmi podobné zlomenině, kůň náhle odmítá postavit se na končetinu
• Obr. 2: Fixace čéšky způsobí, že kůň není schopen na chvíli nebo na dýl ohnout postiženou pánevní končetinu.
• První pomoc:
•    koně uklidníme, necháme stát, nehýbeme s ním, je-li to aspoň trochu možné, převedeme ho do klidného, nastlaného boxu
•    končetinu prohlédneme a zkusíme najít místo poranění popřípadě zastavíme krvácení
•    voláme veterináře
•    v případě zjištěné zlomeniny přiložíme fixační obvaz (viz minulý díl) s dlahou (výrazně to koně uklidní!)
•    v případě zjištění prasknutí šlachy provedeme totéž, pokud není prasknutí šlachy úplné, lze končetinu předtím intenzivně chladit
•    v případě kopytního abscesu zabalit kopyto do „zahřívacího“ obvazu
• Schvácení kopyt
• Příčiny:
•    příjem nadměrného množství krmiva (hlavně jádra popř. čerstvé trávy)
•    příjem zkaženého krmiva
•    schvácení z přetížení (práce na tvrdém podkladu, při poranění jedné končetiny)
•    po onemocnění střev (těžký infekční průjem), po zadržení lůžka apod.
•    některé léky (např. kortikoidy)
• Příznaky:
•    při mírnějším průběhu nebo v začínajícím stádiu neklid, toporná chůze krátkými kroky, špatné zvedání jedné končetiny
•    charakteristický postoj předsunutých hrudních končetin a přenesení hmotnosti na zadní
•    v těžších případech se kůň odmítá pohybovat, může ulehnout
•    pulsace prstních tepen, kopyto hřeje
•    třese se, potí, zvýšená dechová a tepová
•    korunka může být pokleslá, můžeme být proražené chodidlo kopytní kostí
• První pomoc:
•    při podezření (nadměrný příjem krmiva apod.) ihned odstranit příčinu a volat veterináře
•    koně nekrmit, podávat jen vodu,
•    během prvních 24 hodin je možné koně po chvilkách provádět (pokud neodmítá chodit), ve sporných případech s ním však nehýbat
•    dát koně do měkce nastlaného boxu, nejlépe vlhký, chladivý písek, možno přiložit kopytní obvaz s vypodložením patek
•    chlazení končetiny vodou i v prvních stádiích je sporné
• Tetanus
Příčinou onemocnění tetanem je infekce rány baktérií Clostridium tetani. Nejčastěji se infikují rány bodné, způsobené znečištěnými předměty a rychle se uzavírající (vidle, hřebíky, ostnaté dráty).
• Příznaky:
•    mohou nastoupit za 5-21 dní i několik týdnů od poranění
•    křeče svalů na hlavě, krku, hrudi, postupně jde na pánevní končetiny a ocas, kůň stojí jako „dřevěný houpací kůň“
•    výhřez třetího víčka a zpomalení jeho zatažení
•    kůň se nemůže hýbat, může ulehnout
•    teplota není zvýšená
• První pomoc:
•    dodržovat vakcinace proti tetanu
•    každé poranění ihned vyčistit a dezinfikovat, například roztokem hypermanganu či Betadyne
•    v případě onemocnění – křečí – koně ihned dostat do temného, klidného boxu, nastlaného, zajištěného proti hluku a světlu
•    s koněm minimálně manipulovat
•    ihned volat veterináře
• Vyčerpání
Vyčerpání jde často ruku v ruce s přehřátím. K vyčerpání a přehřátí koně dochází nejčastěji při vytrvalostních jízdách, popřípadě při dostizích. Příčinou bývá š patný odhad kondice koně jezdcem, horké počasí, často vlhké. Podporovat to mohou různé skryté nemoci nebo poranění. K vyčerpání jsou náchylnější koně málo trénovaní nebo nervnější, kteří sami často přepínají své síly.
• Příznaky:
•    po zátěži pomalu klesá dechová a tepová frekvence
•    během práce začíná být kůň méně obratný, poslušný, pohotový, může se pohybovat vrávoravě, může být až apatický
•    v nejhorším případě ulehne a leží i neklidném prostředí
• První pomoc:
•    koně nechat v klidu, pouze ho v horkém počasí zastínit nebo chladit hlavu a krk vlažnou vodou, v chladnu zase přikrýt
•    počkat, dokud se hodnoty TF a DF neuklidní
•    zkontrolovat stav hydratace
•    podat vodu a elektrolyty
•    pokud se situace neupraví, volat veterináře
Podobné příznaky jsou i při úžehu či dehydrataci, kdy při úžehu je výrazně zvýšená tělesná teplota (nad 40 – 43°C), dechová frekvence bývá po zátěži vyšší než tepová, cévy jsou široce roztažené a pod kůží viditelné, dehydratace je průvodním jevem úžehu a často i vyčerpání. Při úžehu můžeme celého koně chladit studenou vodou.
• 2. Úrazy a poranění
První pomoc při úrazu koně
•    neztrácet hlavu a nepropadat panice!
•    zajistit klid: ihned sesednout, je-li možné, odvést koně na klidné místo
•    uklidnit koně
•    prohlédnout koně: zjistit zranění, na jakém místě, jak vážně, bolestivost, krvácení, pohyblivost
•    zastavit krvácení přiložením tlakového obvazu nebo bandáže na ránu.
•    zkontrolovat životní funkce koně (hlavně tepovou, dechovou frekvenci, kvalitu dýchání)
•    zkontrolovat barvu sliznic
•    stanovit CRT
•    změřit rektální teplotu
•    v případě potřeby vyšetřit oči
•    zjistit, zda kůň normálně reaguje na podněty, zda je bdělý a při plném vědomí
•    zjistit, zda se pohybuje normálně
•    jestli není kůň dehydratovaný
•    ošetřit rány
Co nesmíme s koněm dělat, když čekáme na příjezd veterináře
•    nikdy ránu neošetřovat přípravky, které „spálí tkáně“, zanechají na ráně povlak nebo ji zabarví (růžový Septonex, jodová tinktura, Aureomycin, peroxid vodíku apod.)
•    nikdy nepodávat koni léky tišící bolest
•    nevytahovat zapíchnuté předměty

Trochu prevence – Boj proti parazitům
 

V tomto článku schválně nemluvím pouze o odčervování, ale o antiparazitárním programu. Jedná se komplexní boj proti nejčastějším vnitřním a vnějším parazitům u koní, kteří, pokud jsou v/na těle přítomni ve větším množství, výrazně narušují zdravotní stav koně a jeho dobrou pohodu. Takže nestačí koni podávat někdy nějakou „odčervovací pastu“, je třeba bojovat systematicky a cíleně. Co takový program „boje proti parazitům“ znamená:
1.    Odčervování koní speciálním přípravkem a v určitou dobu – čili zahubení již přítomných parazitů v/na těle koně. Nevýhodou je, že parazit se již do těla dostal a mohl v něm způsobit menší či větší škody. Nelze proto nikdy spoléhat pouze na odčervování bez dalších opatření, která minimalizují riziko, že se parazit do koně vůbec dostane. Pokud odčervujeme kně, pak je potřeba tak učinit u všech koní žijících společně v jedněch prostorách. Před a několik dní po odčervení je vhodné dodržovat zvýšenou hygienu pastvin/výběhů a boxů akoně mít po tuto dobu na menší omezené ploše, kterou lze snadno vyčistit. Nově příchozího koně je nutné odčervit před zařazením do stávajícího stáda.
2.    Péče o pastviny Sem patří všechny preventivní opatření, které pomohou zbavit se vývojových stádií parazitů žijících mimo tělo koně. Protože většina parazitů se do prostředí dostává v trusu koní, je hlavním předmětem tohoto bodu pravidelné (ideálně každodenní) sbírání trusu. Larvy nebudou mít čas dostat se dál od hromádky koblížků a přeruší se tím jejich vývojový cyklus. Stejně tak sem patří vysekávání nedopasků, protože v bohaté trávě se dobře dařím některým parazitům či jejich larvám, drénování mokrých míst, která mají různí parazité nebo jejich mezihostitelé rádi, vápnění pastviny, hnojení pouze kompostovaným hnojem a nepoužívání koňského hnoje ke hnojení pastviny určené pro koně. Na větších pastvinách, kde nelze denně sbírat trus, se pak osvědčuje pasení koní v oplůtcích, které se vždy po nějaké kratší době mění, střídání pastvin se skotem, popřípadě ponechání vždy části pastviny na jeden rok „ladem“ = bez koní.
3.    Stejně tak je třeba se starat o hygienu stájí, k níž patří každodenní důkladná výměna podestýlky a několikrát denně uklízení trusu, každoroční dezinfekce stájí (stěn, předmětů, mříží, podlah apod. spojená s naprostým vyhození veškeré podestýlky, kompostování hnoje před použitím k hnojení, volba jiných způsobů podestlání boxů než hluboká podestýlka.
4.    V případě potřeby (nebo zvědavosti či podezření na rezistenci používaných odčervovacích prostředků) nechat provést rozbor trusu a na základě výsledků cíleně jednat. Nelze se však na tuto metodu spoléhat, protože nikde není psáno, že zrovna v námi odebraném kousku trusu budou vajíčka parazitů. Na druhé straně, pokud už tam vajíčka jsou, znamená to, že v koni proběhl celý vývojový cyklus parazita, který v jeho těle už stačil napáchat škody.
Obr. : Kde v těle koně mohou škodit nejběžnější vnitřní koňští parazité a jejich larvy. 1 – dutina ústní, pysky, jazyk: larvy koňských střečků; 2 – plíce: plicní červi, larvy škrkavek, strongyloidů; 3 – játra: larvy některých velkých strongylů, jaterní motolice; 4 – žaludek: larvy habronemy, některých koňských střečků; 5 – tenké střevo: strongyloides, koňská škrkavka, koňská tasemnice; 6 – tlusté a slepé střevo: malí a velcí strongylidé; 7 – konečník: roupi; 8 – přední mezikružní tepna: larvy některých velkých strongylidů
V současnosti se u koní nejčastěji vyskytují
střevní hlístice:
• malí a velcí strongylidi, kteří jsou charakteristickými pastevními parazity (vajíčka a larvičky žijí na pastvině a čekají, až je kůň s trávou pozře),
• strongyloidi – paraziti škodící především novorozeným hříbatům, která se mohou nakazit mlékem matky nebo z hluboké podestýlky,
• škrkavky, které napadají hlavně hříbata a mladé koně; jejich vajíčka jsou velmi odolná a vydrží v prostředí (pastvina, stáj, hnůj) i 10 let!,
• roupi množící se na pastvinách i ve stáji,
Vývojový cyklus strongylidů. 1 – infekční larvy v kapce rosy na stéblech trav jsou pozřené pasoucím se koněm; 2 – s potravou se dostanou do střev, kde provádějí vývoj přes několik larválních stádií, u velkých strongylidů dokonce migrují tělem do tepen, pobřišnice či jater; 3 – dospělí strongylidi žijí ve střevech a kladou zde vajíčka, které odcházejí trusem opět na pastvinu; 4 – v hromádce trusu se z vajíček vylíhnou larvičky, které aktivně putují do okolí, přichytí se na stébla trav a tak se vyvíjejí v infekční larvu (1), čímž se uzavírá vývojový cyklus.
tasemnice:
•    koňské tasemnice, které pro svůj vývoj potřebují mezihostitele (tím jsou roztoči),
hmyz:
•    žaludeční střečci, opět pastevní parazité (létající mouchy kladou vajíčka na srst koní), popř. střečci „kravští“ či „srnčí“, kteří ovšech neprojdou v těle koně celým vývojem,
•    habronemy, jejichž princip parazitismu je podobný žaludečním střečkům,
•    celá řada vnějších parazitů od vší, všenek, zákožek (svrab) až po krev sající hmyz a jiné členovce.
Vývojový cyklus strongyloida: 1a – infekční larva se dostane do hříběte infikovaným mateřským mlékem nebo 1b se aktivně provrtá skrze kůži; 2 – další vývoj larvy probíhá v plicích hříběte; 3 – poté se dostává do střeva, kde dozraje a samička klade vajíčka; 4 – vajíčka s vyvíjející se larvičkou odcházejí trusem do prostředí, kde se vyvíjejí buď v mléčné žláze nakažené matky nebo v prostředí (především v hluboké podestýlce) v infekční larvu, která se pak opět dostává do hříběte (1a, 1b).
Co se týče odčervovacích přípravků, v současné době se používají poměrně účinné a bezpečné látky. Vždy je třeba použít pouze preparát, který je schválený pro použití u koní! Jedná se zde o perorální pasty, suspenze či prášky, injekční přípravky, používané u skotu, mohou u koní napáchat škody především v místě aplikace – a dále nejsou pro koně určené a ověřené z hlediska účinnosti. Odčervovací přípravky patří do několika skupin podle svého chemického složení a principu působení na parazity. Látky z jedné skupiny působí na určité druhy parazitů, na jiné působit nemusí; to je třeba zohlednit při sestavování antiparazitárního programu. Obecně platí pravidlo rotace přípravků, čili každé odčervení se má provádět přípravkem patřícím do jiné skupiny.
Vývojový cyklus koňské tasemnice. 1 – infekční larva v roztoči, oba jsou pozření pasoucím se koněm; 2 – dostanou se do střev, kde se z larvy postupně stává dospělá tasemnice produkující vajíčka; 3 – ta s trusem odcházejí ve článcích ven ; 4 – v prostředí jsou vajíčka pozřena roztoči, v nichž probíhá další vývoj tasemnice v infekční larvu.
1.    benzimidazoly působí proti hlísticím a ve vysokých dávkách mohou zabrat i na tasemnice. Jsou velmi bezpečné a lze jimi odčervovat i velmi mladá hříbata. Bohužel se následkem jejich nesprávného používání rozmáhá rezistence u malých strongylidů.
• fenbendazol: Panacur
•  mebendazol: Antiverm, Telmin
2.    avermektiny jsou druhou nejrozšířenější skupinou, působící proti střevním hlísticím, migrujícím larvám i proti larvám hmyzu. Nepůsobí proti tasemnicím a nejsou bezpečné pro mladá hříbata. I u nich se začíná objevovat rezistence (především u staršího ivermectinu), zatím však působí i proti malým strongylidům většinou dobře.
• ivermectin: Eqvalan, Noromectin, Ecomectin, Equimax
• moxidectin: Equest
3.   praziquantel působí proti tasemnicím a u nás ho lze sehnat v kombinaci s avermektiny.
•   Equimax, Eqvalan Duo, Abamitel plus (+ abamectin = insekticid)
4.    tetrahydropirimidiny působí proti hlísticícm (i když i zde je rezistence malých strongylidů) i tasemnicím. Jeho zástupcem je
• pyrantel, který u nás není zatím k dostání v žádném přípravku určeném pro koně, lze pouze sehnat v zahraničí.
Je třeba mít na mysli, že parazité mají určitý rozmnožovací cyklus, mezi pozřením larvy nebo vajíčka a objevením se vajíček v trusu koně uplyne vždy určitá doba a během ní může migrující larva napáchat v těle koně velké škody. Na to je třeba myslet především tehdy, když chce majitel odčervit koně až na základě vyšetření trusu. Je proto lepší koně odčervovat podle toho, v jakých podmínkách žije – takové parazity můžeme očekávat.
Jak odčervovat
Obecně platí, že poprvé se odčervuje hříbě ve věku 1-3 týdnů po narození, zároveň se odčerví i jeho matka. V této době bojujeme hlavně proti strongyloidům a použijeme benzimidazoly. Poté se mladí koně odčervují v pravidelných intervalech zhruba po dvou měsících (mladší i častěji, aspoň během pastevní sezóny).
Dospělí koně, kteří chodí přes léto na pastvinu, mívají antiparazitární program trochu nepravidelný:
• v dubnu/květnu se odčerví proti hlísticím,
• v červnu/červenci (čili za 2 měsíce) i proti tasemnicím,
• 
• v případě potřeby lze provést další odčervení na přelomu srpen/září, a to opět proti hlísticím,
• nakonec po pastevní sezóně říjen/listopad (po prvních mrazech) je vhodné koně „vyčistit“ od hlístic, tasemnic i případných larev střečků, přes zimu většinou není nutné odčervování, někdo však odčervuje začátkem roku před vakcinací.
Stájoví koně, kteří nechodí na pastviny, ale jen do výběhu (uklízet trus!) nejsou parazity tolik ohrožení. Obvykle se odčervují jednou nebo dvakrát do roka.
 Jedna z možností odčervovacího plánu stálého stáda koní žijícího přes léto na pastvinách či ve výbězích, který zahrnuje boj proti běžným parazitům i střídání účinných látek.

Veterinární příručka 18 – Rány u koní
Zveřejněno od: 13. Leden 2013
Žádný majitel či ošetřovatel se nevyhne poranění svého koně. K tomu může dojít během ježdění či jiné práce s koněm, ale i ve výběhu či dokonce v boxe. Každý, kdo má v péči nějakého koně (ale i jiné zvíře) by proto měl mít po ruce lékárničku vybavenou k základnímu ošetření ran a měl by vědět, jak toto ošetření provést. Jsou případy, kdy ono první ošetření bude zároveň i konečným, protože rána je jednoduchá a organismus si poradí sám. Na druhé straně jsou rány, které mohou být velmi nebezpečné, a to svým rozsahem, umístěním nebo komplikacemi. Takové rány by měl co nejdříve vidět veterinář a sám zvolit další postup léčby; majitel či ošetřovatel koně však musí i tyto rány umět základně ošetřit, aby ulehčil jejich hojení. Někdy se může jednat i o další využití koně či dokonce o jeho život. 
Chtěla bych se proto zmínit aspoň v kostce o tom, s jakými ránami se u koní především setkáme, které z nich jsou „nebezpečné“ a proč a jak různé rány ošetříme či poraněnému koni jinak poskytneme první pomoc.
Co je to vlastně rána a co se ve tkáních děje
Výraz „rána“ můžeme chápat jako viditelné poranění kůže s narušením/ztrátou její celistvosti. Může přitom dojít i k poškození dalších tkání, které se v blízkosti narušené kůže nacházejí. Co se v tomto místě děje a jak se tělo s touto skutečností vyrovná?
1. Po jakémkoli poranění jakékoli tkáně se v místě poranění a jeho okolí vytvoří akutní zánět. Jeho úkolem je udržet celistvost organismu, zlikvidovat infekci a ránu vyčistit. Ihned dojde ke zúžení okolních cév (vazokonstrikce), asi za 5-10 minut se cévy naopak roztáhnout (vazodilatace). Zároveň se cévní stěna stane prostupnější a tak do okolních tkání pronikne krev, plazma, různé chemické látky (zánětlivé mediátory a látky způsobující srážení krve), později i některé typy bílých krvinek, jejichž prvním úkolem je zlikvidovat vniklé baktérie. Zánětlivé mediátory jsou vlastně jakési „dorozumívací prostředky“ mezi jednotlivými bílými krvinkami i organismem jako celkem. Navenek poznáme akutní zánět poměrně snadno: postižené místo je
•    oteklé (protože je v něm nahromaděná krev i plazma),
•    hřeje (protože tam neustále proudí další krev) a je
•    bolestivé (jednak tlačí otok na receptory bolesti, jednak jsou tyto receptory drážděné zánětlivými chemickými látkami).
•    Na nepigmentované kůži (a sliznici) bychom viděli, jak je místo poranění zarudlé.
Zánět trvá podle toho, jak je poranění rozsáhlé a závažné, zda v něm jsou cizí tělesa, zda nedošlo k infekci – to zánět prodlužuje a prodlužuje i hojení poraněných tkání.
2. Pokud nedošlo k infekci poraněné tkáně a jsou odstraněné zbytky poškozených buněk a tkání, dochází k proliferaci, tedy k bujení či novotvoření tkání. V místě poškození (rány) se tvoří vazivo (jizvovitá tkáň), granulační tkáň, nové cévy, rána se začne pokrývat epitelem, tedy krycí tkání. Tato fáze je zpomalena, pokud je rána znečištěná odumřelou tkání, špínou, krevními podlitinami či baktériemi. Pokud je rána čistá a bez infekce, tato fáze nastupuje už první den po poranění, obvykle asi 4.-5. den, a trvá asi 2 – 4 týdny. Současně se okraje rány stahují, tomu se říká kontrakce rány.
Obr. 2: Noční můra – rána na karpu. Velká červená „skvrna“ je granulační tkáň, která snadno přeroste v „živé maso“, světle růžový lem rány je marná snaha organismu zacelit ránu „zdravou“ kůžičkou.
Pokud se granulační tkáň tvoří rychleji, než epitel, říkáme, že v ráně roste „živé maso“, odborně dochází k hypergranulaci. Takové rány se pak nehojí. Obvykle se nacházejí v dolních částech končetin koně (od karpu nebo hlezna níž), protože zde je kontrakce rány omezená nepřítomnosti řádné vrstvy podkoží a příliš napnutou kůží.
3. Nakonec probíhá fáze zrání rány. Při ní se vazivo, tedy jizvovitá tkáň, mění ve tkáň původní (při ráně na kůži v kůži apod.) a získává takovou strukturu, aby srostlá rána byla odolná v tahu a tlaku stejně, jak před poraněním. Říkáme tomu hojení rány per primam. Ne vždy se to však podaří! Pokud dojde z nějakého důvodu k narušení výše uvedených pochodů, rána se zhojí „per secundam“, čili poškozená tkáň se natrvalo nahradí jizvou. Je to nedokonalá vazivová tkáň, která nemá vlastnosti původní tkáně a může způsobovat celou řadu pozdějších problémů.
Popsaným způsobem se nakonec zahojí každá rána i vnitřní poranění, ale pokud veterinář ránu dostatečně včas sešije, popřípadě ji nechá jiným způsobem „srůst“, výrazně zkrátí a podpoří její hojení „per primam“, takže se předejde komplikacím a ve výsledku bude zhojená tkáň stejně kvalitní, jako před poraněním.
Sešít lze však ránu poměrně brzy po jejím vzniku, uvádí se asi do 6-8 hodin! Nelze sešít ránu infikovanou, znečištěnou či jinak komplikovanou.
Nesešitá rána se hojí pomaleji a nese větší riziko infekce (bakteriální či plísňové), po zhojení v jejím místě může zůstat jizva, která není tak pevná, jako tkáň původní, nebo může z rány vyrůstat „živé maso“, které úplně brání jejímu zacelení. Jizvou zhojená rána může potom významně ovlivňovat funkci postiženého orgánu (například srůsty šlachové pochvy se šlachou, tření špatně srostlých okrajů víčka o oko apod.). Jaké jiné faktory mohou ovlivnit hojení rány, uvádí následující tabulka.
 Pro zvětšení tabulky klikněte na obrázek.

 

 
Jaké známe rány a jaká bývá jejich závažnost?

Podle toho, co ránu způsobilo, známe rány:
•     sečné nebo řezné (způsobené ostrým předmětem, „říznutím“)
•     tržné (způsobené tupým předměte, roztržením tkáně)
•     bodné (způsobené ostrým, tenkým předmětem, bodnutím či píchnutím)
•     kusné (způsobené kousnutím jiným zvířetem)
•     odřeniny (způsobené odřením o drsný povrch)
•     popáleniny, omrzliny (působení vysoké nebo nízké teploty na kůži)
 
Podle hloubky rozeznáváme rány
• povrchové (neproniknout celou vrstvou kůže)
• hluboké (proniknou celou kůží až na podkoží či ještě hlubší tkáně).
Podle velikosti a tvaru rány
• plošné
• lineární („čára“)
• bodné (tečka).
Obr. 4: Několik dní stará rána na přední straně spěnkového kloubu (viditelný ještě otok celého okolí kloubu) musí být velmi pečlivě léčená, aby granulační tkáň nepřerostla a okraje mohly stáhnout.
Podle znečištění
•    čisté (téměř vyjímečně)
•    kontaminované (obvykle znečištěné rány s přítomností obvyklých baktérií na jejich povrchu)
•    infikované (do rány se již dostaly baktérie a změnily tkáně).
Dále dělíme rány podle místa poranění.
Sečné nebo řezné rány.
Obvykle se jedná o poranění o ostrý předmět (sklo, kov, nůž apod.). Tyto rány jsou obvykle lineární („čáry“), mají ostré okraje a okolní tkáň bývá neporušená. Je třeba dát pozor na to, zda předmět nebyl znečištěn. Tyto ráno se dobře zahojí po vyčištění a zašití. Nebezpečné jsou především v dolních částech končetin, kde může dojít k rozříznutí šlach, kloubů nebo cév. Veterinář by měl rozhodně vyšetřit hloubku poranění a možné zasažení hlubších tkání či orgánů.
Tržné rány.
K těm dochází při poranění o tupější předmět nebo o ostrý předmět, který však kůži natrhne (hřebík, drát, větev, ale i zuby, podkova apod.). U nich už došlo k většímu poškození okraje rány a někdy i jejího okolí (např. při kousnutí, kopnutí). Tyto rány musejí být vyčištěné, pokud možno dezinfikované. Jejich hojení je horší a snáze se infikují. Rozhodně by takovou ránu měl vidět veterinář, aby posoudil možnost jejího sešití či jiného ošetření.
Bodné rány.
Klasickým příkladem je píchnutí vidlemi, nášlap (šlápnutí kopyta na hřebík), zaražení třísky, zapíchnutí ostrého tenkého předmětu do končetiny apod. Ty jsou velmi nebezpečné, protože často nelze odhadnout jejich hloubku a tedy i možné poškození hlubších tkání či orgánů. Bodné rány bývají malé, někdy je člověk přehlédne. Přitom se v nich může velice dobře vyvíjet infekce, protože se baktérie mohou uvnitř uzavřené ranky nerušeně množit. Takové rány bývají příčinou tetanu, flegmóny, různých abscesů, hnisavých infekcí kloubů či kopyt, problémů s očima.
Pokousání.
Koně může obvykle pokousat pes nebo jiný kůň. Obecně se tyto rány považují za nebezpečné, protože jsou provázené rozsáhlým pohmožděním okolní tkáně a bývají infikovány, přinejmenším baktériemi, žijícími v dutině ústní zvířat. Zároveň je třeba počítat s možným nakažením vzteklinou, především při pokousání psem nebo liškou! Pokousání liškou nebo i psem, především pak do končetin, bude vyžadovat rozhodně veterinární ošetření, pokousání jiným koněm po těle nemusí být závažné, pokud není provázené otokem či výraznou bolestivostí okolí nebo není narušen celkový zdravotní stav koně.
Odřeniny.
K odřeninám dochází při upadnutí koně, při odření o nějaký drsný nebo ostřejší předmět, odřít končetiny koně může i jedno zrnko písku zachycené v kamaši, pokrčená dečka pod sedlo nebo podbřišník, špatně padnoucí sedlo nebo uzdečka, pokrčená podsedlová dečka atd. Trochu hlubší odřeniny obvykle provází výrazné krvácení, protože v kůži je spletitá síť vlásečnic. Toto krvácení však není nijak nebezpečné a brzy samovolně ustane. Problémy vznikají především při rozsáhlých odřeninách, které se mohou špatně hojit, nebo po úrazu (např. upadnutí), došlo-li k poranění i jiných částí těla nebo při znečištění rány pískem, kamínky nebo jinými nečistotami. Pokud je odřenina povrchová, neproniká tedy skrze kůži, a není poškozená okolní nebo hlubší tkáň, může být ošetřená i laicky a nemusí vyžadovat veterináře. Pokud však proniká kůží (lze vidět podkožní tkáně, klouby, kosti apod.), je silně znečištěná (např. trusem) nebo ji provází jiná komplikace (kulhání, silné krvácení, otoky, horečka, kolika), je nutné veterináře zavolat. Mnoha odřeninám se lze vyhnout volbou správné výstroje koně a péčí.
Popáleniny, omrzliny.
Tyto rány bývají v běžném životě poměrně vzácné, s omrzlinami se lze teoreticky setkat pouze u příliš mladých nebo nemocných koní pobývajících delší dobu na velkých mrazech. Zdraví koně jinak snášejí pobyt na mrazu dobře, nevadí jim ani dlouhodobější stání ve sněhu. Popáleniny i omrzliny by měl vždy ošetřit veterinář, protože mohlo dojít i k jinému, vážnějšímu poškození organismu vysokou nebo nízkou teplotou.
Veterinář by měl jistě vidět jakoukoli silněji znečištěnou nebo přímo infikovanou ránu a jakoukoli ránu, pronikající skrze kůži do hlubších tkání. Měl by být také volán ke koni, který i po sebemenším poranění začal kulhat, má horečku nebo je jinak narušen jeho celkový zdravotní stav.
To, jak se bude rána hojit a zda nebudou další komplikace, také ovlivní místo poranění. Nebezpečné jsou jakékoli rány v okolí kloubů, šlach, velkých cév, očí. Některá poranění šlachových pochev nebo kloubů může doprovázet vytékání synoviální tekutiny. Jakékoli poranění těchto tkání může vést k infekčním zánětům a nevratným změnám; při poranění velkých cév může dojít k vykrvácení! Předpokládáte-li poranění těchto tkání a orgánů, ihned zavolejte veterináře. Také jakékoli poranění očních víček vyžaduje okamžitý zásah veterináře. Špatně srostlá oční víčka budou totiž dráždit rohovku při každém mrknutí. Není radno otálet ani při hlubším poranění korunky, protože zde může vzniknout jizva, ze které bude vyrůstat nekvalitní rohovina. Obecně komplikované jsou rány na dolních částech končetin, protože zde je hodně citlivých tkání, rány se zde snadno infikují a tlakové poměry zpomalují jejich hojení a podporují růst živého masa. Na těle se poměrně dobře zhojí i relativně rozsáhlá poranění, protože kůže je zde poddajná a je „vypolstrovaná“ mohutnými svaly.

 

Vakcinace koní
Vakcinace se nazývá také aktivní imunizace. Znamená to, že se do těla koně vpraví oslabený patogen („živá vakcína“), usmrcený patogen („inaktivovaná, neživá vakcína“) či různě upravený patogen nebo jeho část (u koňských vakcín zatím hudba budoucnosti), který v těle vyvolá odezvu imunitního systému. Te