Extrémy z koňského světa !
Rekordy
Největším a nejtěžším domácím koněm byl valach Sampson . Vážil 1.524 kg .
Nejmenší domestikovaných kůň byl hřebec zvaný Little Pumpkin . Vážil 9,07 kg .
Nejmenší koňskou rasou je argentinská Falabela . Většina dospělých koní měří 76 cm a váží 36 až 45 kg .
Nejstarší . Nejdelší dožitý věk u domácího koně je 62 let . Dožil se ho Old Billy .
Nejrychlejší . Lipicánsky hřebec Siglavy Slava , zaběhl půl míle za 41,8 s .
Nejsilnější . Valach Vulcan , který utáhl 29,47 tun.
Největší výhry . Kůň Nihilátor od roku 1984 až 1985 zvítězil v 35 ze 38 dostihů . Získal 3 225 653 dolarů .
Největší kůň
Plemeno shirký kůň je jedno z největších plemen na světě. Jeho zástupce byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší kůň na světě. Byl to valach jménem Samson, narodil se v roce 1846 v Anglii a jeho oficiální měření proběhlo v jeho čtyřech letech. V této době měřil 220 cm v kohoutku a dosahoval váhy 1524 kg. V současnosti je největším koněm belgický chladnokrevný valach Priefert´s Radar, který měří 202 cm a váží 1088 kg.
Shirský kůň
Původ a historie
Shirský kůň pochází z Anglie. Své jméno plemeno pravděpodobně dostalo díky Jindřichu VIII., který tohoto koně pojmenoval podle hrabství, ze kterých plemeno pocházelo („the British midland shires"). Za vznik plemene však pravděpodobně vděčíme jinému panovníkovi. Byl jím Vilém Dobyvatel (1028 - 1087), který v normanském záboru Anglie (1066) zvítězil v boji o anglickou korunu a přivezl do Anglie normanskou architekturu a zvyky, mimo jiné i tzv. Velkého koně. Velký kůň se ještě dnešnímu shirovi zdaleka nepodobal, měřil okolo 160 cm a byl určen především pro válečné jezdectvo. Později se tito těžcí koně začali více využívat v zápřeži a měnila se jejich tělesná stavba. Křížili se s vlámskými, belgickými a frískými hřebci. V chovu se vyskytovala pouze černá barva a plemeno bylo nazýváno „černý kůň" nebo „anglický vraník". Asi v 18. století se začaly objevovat i jiná zbarvení a koně začali být stále častěji označováni jako shirský kůň.
V roce 1876 vznikla Cart Horse Society, která byla v roce 1884 nahrazena společností Shire Horse Society. Společnosti se zabývali chovem shirského koně a díky nim se stal název plemene shirský kůň oficiálním pojmenováním plemene. Na počátku 20. století přibývalo každoročně několik tisíc těchto zvířat a shirští koně byli také vyváženi na americký kontinent. Jejich počet klesl během druhé světové války, kdy pro tyto koně nebylo využití a byli nahrazováni těžkou mechanizací. Plemeno však nevymřelo a v posledních letech se začíná opět rozvíjet.
Popis a charakteristika
Shirský kůň patří mezi největší plemena na světě. Jeho výška se pohybuje okolo 170 - 180 cm v kohoutku. Tito mohutní koně mají přiměřeně velkou hlavu s mírným klabonosem. Krk je delší, u hřebců se vyskytuje výrazný tukový hřeben. Shirský kůň má hluboký hrudník, plec dobře osvalenou. Stejně tak i hřbet, bedra i záď mají velmi dobře vyvinuté svalstvo. Vady hřbetu jsou nežádoucí. Fundament shirských koní je suchý. Typické jsou rousy, které vyrůstají nad karpálními a hlezenními klouby a měly by být velmi jemné. Převažující zbarvení u těchto koní je hnědák. Velmi oblíbený je vraník s bílými rousy. Vyskytují se i bělouši a ryzáci, ale ryzáci nejsou vybíráni do chovu. Velmi časté jsou bílé odznaky.
Toto plemeno se vyznačuje živým temperamentem a dobrou povahou. Je odvážné, pracovitéa vytrvalé. I přesto, že je tento kůň velmi mohutný, má velmi dobrou povahu, a proto s ním mohou pracovat i děti.
Využití
Do druhé světové války byli shirové využíváni především v průmyslu a v zemědělství. Díky rozvoji těžké mechanizace se však jejich uplatnění v těchto sférách minimalizovalo. Dnes se toto tažné plemeno chová především pro svůj impozantní vzhled a dobrou povahu, proto ho také můžeme spatřit na mnoha přehlídkách a soutěžích. Uplatňuje se především při soutěžích v tahu a v orbě. Stále se však uplatňuje i při práci, například pro potah pivovarských vozů. Také v zemědělství a lesnictví najdou své uplatnění. Můžeme ho spatřit na mnoha přehlídkách a výstavách, stále častější jsou ukázky drezurního umění těchto koní.
Nejmenší kůň na světě
NEJMENŠÍ KŮŇ ZAPSANÝ V GUINESSOVĚ KNIZE REKORDŮ (oficiálně uznaný v roce 2001) se jmenuje Black Beauty. Tato miniaturní kobylka se narodila se 6. června 1996 a již od narození byla výjimečně maličká. Dokonce příliš maličká na to, aby mohla být ošetřována vlastní matkou. Už při narození se zdálo být jasné, že bude nejmenším žijícím koněm a možná i nejmenším, který kdy na světě žil...
Po narození byla menší než 12 palců (= cca 30,5 cm), vážila méně než 10 liber (= cca 4,5 kg). Black Beauty byla tak maličká, že by se vešla do kapsy od kabátu. Tato mini kobylka je výjimečně přátelská, ráda se prochází po domě svých majitelů a sleduje westerny v televizi. Ráda se také nechá drbat zatímco si spokojeně leží v klíně své majitelky. Pro oficiální uznání za nejmenšího koně na světě musela podstoupit veterinární vyšetření a několik měření výšky nezávislými svědky, kteří měli potvrdit, že má opravdu právo být zapsána do Guinessovy knihy. Black Beauty je právě pět let a v současnosti dosahuje kohoutkové výšky 18,5 palců (= 47 cm). Zcela bezkonkurenčně je tedy stále nejmenším koněm planety. Majitelkou Black Beauty je Američanka Janet Burleson, která se zabývá chovem polských Arabů a výcvikem slepeckých miniaturních koní.
Nejmenší kůň v historii
klisna Julio Falabella - měřila pouze 38 cm a vážila 11,9 kg
Nejmenší kůň na světě
Pětiletý trpasličí kůň má výšku 60 centimetrů a hmotností odpovídá stejně jako svou výškou středně velkému psovi. Dle majitelů jde o nejmenšího koně na světě.
Nejmenší koňská rasa
Nejmenší koňskou rasou je argentinská Falabella . Většina dospělých koní měří 76 cm a váží 36 až 45 kg .
Falabella
Kůň neuvěřitelně malých rozměrů, často nesprávně označován „pony". Velikostí je menší než malý pony, ale vzhledem a vlastnostmi se podobá velkým koním. Je to jedno z miniaturních koňských plemen s milou a přátelskou povahou. Je chován jako domácí mazlíček.
Původ a historie plemene Falabella
Již ve středověku se lidé zaměstnávali křížením malých koní. Později, v 17. - 18. století, byli nejkrásnější jedinci darováni králům a princeznám. Tito malí tvorové byli vzhledem ke své zvláštní velikosti a barvě opravdové atrakce pro středověké obyvatele. Stali se ozdobou dvorů vznešených rodin. V Evropě se vedly záznamy o miniaturních koních po více než tři sta let.
Průměrná výška falabell je mezi 70 a 75 cm. Jejich hmotnost se pohybuje kolem 20 - 30 kg. Velikost hříbat při narození je 41 - 52 cm. Dříve existovala teorie, která říkala že falabella je blíže příbuzná Eohippu (prapředek koní). Ale pozdější průzkumy tyto domněnky vyvrátily. Špatný je také názor, že Falabella patří mezi pony. Jejich mírný charakter, stavba a proporce těla dokazují, že je falabella bližší koním normální velikosti. Jsou jako malí plnokrevníci. Ze všech legend o původu těchto koní se zdá být příběh o rodině Falabella důvěryhodný.
Falabella miniature horses jsou potomci andaluských a španělských koní, kteří byli doplaveni španělskými dobyvateli na argentinská pobřeží ve 14. a 15. století. Někteří koně zdivočeli a pobíhali po Argentině ještě pár set let. Začátkem 19. století žilo jedno stádo malých koní v oblasti jižního Buenos Aires. Důvody malého vzrůstu se dnes vysvětlují tvrdými životními podmínkami a vzájemným příbuzenským křížením. Museli čelit silnému slunci, studeným jihozápadním větrům (El Pampero), drsným bouřím, suchému počasí a nebezpečí dravých pum. Museli ujít obrovské vzdálenosti za potravou a vodou.
První člověk, který se začal o tyto koně více zajímat, pracovat s nimi a chovat je, byl bývalý irský žokej Patrik Newton. Využil znalosti získané v Irsku a začal chovat náhodně odchycené malé hřebce. V roce 1879 již měl malý chov miniaturních koní, který přenechal svému zeti Juanu Falabellovi, ten dále svému synovi Emiliovi a ten rovněž synovi Juliu Caesarovi Falabellovi. Na začátku dvacátého století byl chov křížen s malými arabskými plnokrevníky, shetlandskými poníky a jihoamerickými rančovými koňmi (criollos).
V padesátých letech dvacátého století měl Julio mnoho miniaturních koní různých barev i rysů. Začal je ukazovat světu a oblíbenost malých koníků nabírala na obrátkách. Informace se šířily rychle a zájem projevily některé známé osobnosti, které si několik jedinců také odvezly domů. Mezi nimi byl J. E. Kennedy nebo Frank Sinatra, ale i mnoho dalších. V šedesátých letech se začal Julio se svými koňmi objevovat na stránkách časopisů v USA. Jejich popularita stále stoupala. Chov se stával jedním z nejslavnějších na světě. Dostal jméno Falabella. Po smrti Julia chov převzala v roce 1980 jeho žena. Zavedla změny v registru, který vytvořil Julio a stanovila zásady zařazování koníků do registru. Jen koně, jejichž předkové pocházejí z farmy rodiny Falabella z Argentiny, mohou být označeni za čistokrevné.
V současné době je v Argentině kolem 500 registrovaných kusů, 200 v Evropě, 900 v USA. Ale také v Japonsku a Kanadě je mnoho těchto koníků. V Evropě jsou nejdůležitější Greenwoods Farm (Holandsko) a některé belgické farmy. V těchto dvou zemích je kolem 70 registrovaných falabell, ale nějaké falabelly jsou také v Itálii (Piancalcaio), Francii a Španělsku.
A jak se tito koně dostali mimo Argentinu?
V roce 1971 byli první koně dovezeni do USA. O dva roky později zde vznikla první oficiální asociace pro evidenci koní tohoto plemene. V roce 1977 byly první falabelly dovezeny do Evropy. Pan Fisher koupil v Argentině čtyři hřebce a několik klisen, které vzal do svého parku divokých zvířat v Kilverstone v Anglii. Později byl chov zrušen a falabelly včetně světoznámého Meneleka (dovezen do Anglie v 1978) a jeho syna Pegase byli odvezeni na farmu Greenwoods v Holandsku.
Popis a charakteristika plemene Falabella
Falabella je velmi přítulná a přátelská, také inteligentní a snadno cvičitelná. Velmi se hodí jako domácí mazlíček, lidskou společnost opravdu miluje.
Hlava není tak velká jako u ponyho a je ve stejném poměru k tělu jako každá koňská. Falabella má hustý ocas a hřívu, dostatečně dlouhý krk, silnou plec a slabší záď. Časté jsou však i vývojové vady. Přední nohy mohou mít sklon k modlení, u zadních nohou se mohou sbližovat hlezna, nebo jsou kopyta příliš úzká. Zřejmě je to daň přešlechtěnosti a koníci ztrácejí na souladnosti. V sedmdesátých letech, kdy se tento chov stal dobře známý v USA a Evropě, se někteří vědci domnívali, že falabella má 17 hrudních obratlů místo 18. Italští a Australští vědci později potvrdili tento předpoklad svým zkoumáním.
Využití
Všichni jedinci mívají strmé plece a plochý kohoutek. Tyto vlastnosti spolu s malým rozměrem dávají příčinu tomu, že falabella nemůže být využívána pro jezdectví, a to ani dětmi. Jsou ale s oblibou využíváni v zápřahu, na lehkém vozíku utáhnou i dospělého člověka.
Zajímavosti
Chov plemene falabella
První registr čistokrevných falabell byl založen roku 1973. Je to mezinárodní Falabella Miniature Horse Asociation (FMHA). Dnes je v této asociaci registrováno asi tisíc koníků, což poukazuje na velkou vzácnost tohoto plemene. Počet všech falabell na světě se odhaduje na několik tisíc.
Falabella Blend Registry (FBR) byl založen v roce 2001, je přičleněn k FMHA a registruje jedince s původem falabelly, kteří jsou kombinovaní s americkým miniaturním koněm. Tito kříženci jsou také vzácní.
Při pořizování mini koníka si budoucí majitel musí připravit dostatečný obnos. Falabella je jeden z nejdražších chovů koní na světě. Cena za jednoho jedince se pohybuje od 3000 USD (asi 50 000 Kč) až k mnoha desetitisícům USD.
Falabella je také jeden z nejčastěji falšovaných chovů! Kvůli zjištění nefalšovanosti byl zaveden DNA test, který pomáhá diagnostikovat, jestli koně jsou čistokrevní nebo ne. Tato metoda byla užívána laboratoří v Nizozemí od roku 1996. Vědci srovnávali DNA falabell, shetlandských poníků a ostatních miniaturních koníků.
Základní péče
Tito miniaturní koně jsou náchylní k nemocem. Je nezbytné zajistit jim teplé ustájení. Poměr krmné dávky je stejný jako u každého velkého koně, jen v podstatně menším množství. Mají sklony k tloustnutí, pokud dostávají příliš mnoho krmiva. Potřebuje denní pohyb, proto nemůže být jen zavřená na dvorku. Jeden box stačí pro tři falabelly. Vlastníci by měli zajistit, aby byly výběhy a louky dobře uzavřeny, nejen kvůli zmíněným dobrým skokovým schopnostem, ale hlavně kvůli možnosti krádeže těchto zvířat. Nikdy by neměly být ve stáji společně s velkými koňmi, protože tvrdé kopnutí by je mohlo zabít.
Srovnání s ostatními plemeny miniaturních koní:
|
|
Výška v kohoutku (cm) |
Charakteristika |
|
Shetlandský pony typu mini |
do 87 cm |
robustní postava, široký a krátký krk, široká hlava s malými oušky, výrazný kohoutek, bohatá a hustá hříva a delší rousy, nikdy není skvrnitý |
|
Minihorse |
do 86 cm |
jemný, lehký koník jakékoliv barvy |
|
Falabella |
do 86 cm |
delší krk, nohy bez rousů, hlava normální velikosti |
Největší kůň i nejmenší hříbě žijí v USA
Největšího koně a nejmenší hříbě světa dělí asi 175 centimetrů, oba ale žijí v USA. Největším koněm je v současnosti podle Guinnessovy knihy rekordů belgický valach jménem Velký Jake z Wisconsinu, který v kohoutku dosahuje 210 centimetrů a váží asi 1180 kilogramů.
Jeho protipólem je maličkaté hříbě Einstein, které se narodilo minulý týden v New Hampshire. Grošák Einstein vážil pouhých 2,7 kilogramu a měřil 35,5 centimetru, což jsou hodnoty odpovídající spíše lidskému novorozenci než hříběti. Uvedla to agentura AP.
Einsteinova spolumajitelka Rachel Wagnerová uvedla, že chtějí nechat hříbě zapsat do Guinnessovy knihy rekordů. Dosavadní nejmenší koník, trpasličí kobylka Thumbelina, při narození vážila čtyři kilogramy. Odborníci říkají, že na rozdíl od Thumbeliny nevykazuje Einstein žádné známky trpaslictví, je zkrátka jen nezvykle droboučký.
Velkého Jakea popisuje jeho majitel Jerry Gilbert navzdory jeho úctyhodné výšce jako mírumilovného a přátelského obra. Devítiletý valach Velký Jake získal zápis do Guinnessovy knihy rekordů v kategorii největší žijící kůň světa. Předchozí držitel titulu, kůň Remington z plemene Clydesdale, měřil téměř o sedm centimetrů méně.
Velký Jake žije na farmě blízkoPoynette ve Wisconsinu. Gilbert ho obvykle zapřahá do čtyřspřeží nebo šestispřeží společně s dalšími valachy normálního vzrůstu a vybírá za vystoupení peníze pro charitu. Lidé prý bývají většinou hodně překvapení, když vidí, jak je Velký Jake obrovský. Gilbert uvedl, že jeho valach dobře vychází s lidmi a rád se vyhýbá práci.
V Guinnessově knize rekordů je jako největší kůň v dosavadní historii zapsán dnes již nežijící valach Samson z Anglie. Tento shirský kůň měřil 220 centimetrů v kohoutku a vážil 1524 kilogramů.
Nejvyšší kůň na světě
NEJVYŠÍM KONĚM NA SVĚTĚ byl černý valach Goliath, který měřil 6 stop 19 pěstí 5 palců (= cca 3, 89 m). Goliath neměl lehký život. Kvůli své výšce byl využíván k práci již od jednoho roku stáří, což zanechalo velké následky a ve stáří trpěl arthritidou a revmatem kloubů. V roce 1981 nalezl přízeň mimořádného charakteru, Haryho Ransona, který po mnoho let působil jako hlava "Horseman at Young's in Wandsworth". Harry našel Goliatha, když mu byly čtyři roky, ve velmi špatné kondici, avšak stále v jeho očích viděl jiskru jedinečného koně. Harry zariskoval a uvedl Goliatha mezi světové známý tým černých Shirských koní. Risk vyšel a Goliath oslňoval davy všude, kde se objevil. Vynikal výjimečným charakterem a úžasnou pamětí. V posledních letech Goliath pobýval v Northcote Heavy Horse Sanctuary (útočiště pro chladnokrevné koně) nedaleko Spilsby v Lincolnshiru, kde pečují o koně s velkými problémy. Goliath měl obrovské množství "adoptivních rodin" v Británii, Francii a Španělsku, které bojovaly za zlepšení jeho bídného zdravotního stavu. Goliath nepatřil mezi všechny ty překrásné a ušlechtilé koně, kteří vítězí na prestižních soutěžích a splňují požadavky současného trendu. Byl velmi praktický, mírumilovný, pracovitý, ryzího charakteru. Opravdu jeden z milionu. Zemřel 20. června 2001.
Nejvyšším žijícím koněm je belgický chladnokrevník Priefert´s Radar narozený roku 1998 v Iowě, USA. Je vysoký 202 cm a váží 1088 kg . Jeho životní náplň spočívá v prezentaci na výstavách , kde funguje jako účinná reklama pro svého majitele - firmu vyrábějící vybavení pro farmy a ranče . Co se týká jeho diety , každý den prý spořádá 8 kg jádra , 20 kg sena a vypije 75 litrů vody.
. Nejvyšší kůň
Tento terminátor ve světě koní narostl do 2 m (v kohoutku). Do Guinessovy knihy rekordů se logicky zapsal jako nejvyšší kůň na světě. Poe, jak se kůň jmenuje, váží přes 1360 kg. Majitel tohoto koňáka musí tak trochu zoufat, když obra krmí, tenhle drobeček totiž denně spořádá kolem 5 kg obilí a vypije 280 litrů vody. I přes to, že ho jeho majitel pokládá za opravdového mazla.
Dnes žijícím držitelem zaznamenaného rekordu ve výšce je valach belgického tažného koně jménem Radar, pocházející z Mt. Pleasant v Texasu s výškou 202 cm. Existují neoficiální záznamy z roku 1904 o koni, který měřil přes 213 cm.
Nejstarší kůň na světě
Traduje se, že nejdéle žijícím koněm byl Old Billy a že šlo o křížence clevlandského hnědáka. Měl se narodit roku 1760 ve Woolstonu v Anglii a zemřít v roce 1822, kdy mu bylo 62 let. Jako nejstarší poník je uváděn Teddy E. Bear, který se dožil 55 let. Nepotvrzený rekord by ale údajně měl náležet jistému velšskému ponymu přímo z Walesu, který by oba zmiňované strčil do kapsy výkonem 66 let, jenže pro to dnes už není žádný důkaz.
Nejstarší plemeno
arabský kůň - je zároveň i nejčistčím koňským plemenem - počátek chovu koní v Arábii se datuje do 18 stol. př. n. l.
Arabský plnokrevník
Říká se o nich, že jsou nejkrásnějšími a nejušlechtilejšími koňmi na světě. Každé plemeno odvozuje svůj původ právě od nich. Málokteré spojení člověka a zvířete je opředeno tolika legendami a pověstmi jako pouto mezi pouštním nomádem a jeho koněm - arabským plnokrevníkem.
Původ a historie
Beduíni věří, že první arabský kůň se na světě objevil již 3000 let př.n.l., počátek chovu těchto koní však spadá pravděpodobně až do 18. století př.n.l. Arab pochází ze severní Afriky a okolních východních zemí - především Egypta a Arabského poloostrova, který jim dal jméno. Díky jejich schopnosti přizpůsobit se pouštním podmínkám byli využíváni pouštními kmeny a vytvořili pro své jezdce dokonalé spojence. Rychlé, vytrvalé, schopné přežít v náročných podmínkách.
V sedmém století našeho letopočtu začaly muslimské výboje a díky nim stanuli na evropské půdě krom bojovníků i jejich koně. Díky tomu došlo k obohacování evropských chovů arabskou krví, nejprve se tak stalo ve Španělsku, následně po celé Evropě.
Ačkoliv v Evropě posloužil především pro obohacení a zlepšení místních plemen, popřípadě k vyvinutí ras nových, v Arábii pokračoval chov čistokrevných arabských plnokrevníků dál a dodnes zůstává nejčistokrevnějším koňským plemenem planety, jehož krev koluje v žilách téměř všech koní po celém světě.
V současné době jsou arabští plnokrevníci chování v mnoha hřebčínech a chovných stanicích po celém světě, doménou toho plemene však stále zůstává Blízký východ a především Arabský poloostrov.
Popis plemene
Arabský plnokrevník je prý považován za nejkrásnější zvíře na světě, přestože mezi koňmi patří k nejmenším - kohoutková výška se pohybuje jen mezi 144,2 až 152,5 cm. Jen pro představu, plemena s průměrnou výškou pod 148 cm jsou již většinou klasifikována jako poníci.
Nejobdivovanější částí těla bývá u arabů hlava. Je velmi jemná a poměrně krátká, s výrazně konkávním nosem (tzv. štičí hlava) a nízko umístěnými velkými nozdrami. Také posazení malých uší, stejně jako široké čelo s jemnou vypuklinkou mezi očima, je pro toto plemeno typické.
Hlava je výrazným obloukem nasazená na elegantní klenutý krk, který ladně přechází ve vysoký kohoutek, napojení krku na plece je výrazné. Na krátký, lehce prohnutý hřbet navazují silná bedra a delší rovný kříž. Ocas je nasazen vysoko na zádi a v pohybu jej kůň nese obloukovitě vzhůru. Arabové mají suché, čisté nohy s jasně patrnými šlachami a nepříliš rozměrnými holeněmi.
U arabů jsou povoleny všechny barvy, nejčastější jsou bělouši, hnědáci, ryzáci, vzácnější pak vraníci.
Charakteristika
Povaha arabského plnokrevníka je téměř stejně legendární jako jeho vytrvalost. Původní beduínští jezdci milovali své koně jako členy rodiny a mezi nimi a koněm vznikalo pouto naprosté věrnosti a lásky, které jsou arabští koně schopní dodnes. Přes svůj temperament mají výbornou povahu a charakter.
Využití
Dříve sloužil arabský plnokrevník svým pánům v poušti hlavně k přežití, díky tomu získal velkou vytrvalost a odolnost. Své využití v současnosti nachází po sportovní stránce v závodech vytrvalosti (endurance) a rovinových dostizích. Pro drezúru a parkur toto plemeno není vhodné, ačkoliv téměř každý parkurový či drezurní kůň má arabské prapředky.
Arabský plnokrevník je díky svému elegantnímu exteriéru a pověsti nejkrásnějšího koně planety velmi vhodný k výstavám.
Zajímavost
Možná právě kvůli své kráse a věrnosti se toto nejstarší koňské plemeno často stává uměleckým námětem, ať už se jedná o starověké a středověké malby a rytiny či moderní umění. Mezi hlavní hrdiny patří arabský plnokrevník například v knihách Waltery Farleyho (Černý hřebec - také zfilmováno), láska mezi jezdcem a koněm a posvátný arabský vytrvalostní dostih přes poušť se objevuje jako hlavní motiv také ve filmu Ohnivý oceán.
Nejstarší z poníků,
Teddy E. Bear, se dožil úctyhodných 55 let.
Nejdražší koně na světě
1. Fusaichi Pegasus
Pořizovací cena: 60 milionů dolarů
Rok: 2000
Hřebce, který vede naši pomyslnou „hitparádu", koupil vyhlášený irský hřebčín Coolmore. „FuPeg", jak ho fanoušci přezdívají, se narodil roku 1997 a již jen jeho původ je příslibem skvělé kariéry - jeho otec není totiž nikdo jiný, než legendární hřebec Mr. Prospector (1970-1999), který vyhrál přes polovinu dostihů, kde startoval! Zatím se zdá, že jde FuPeg ve stopách svého slavného otce, v roce 2000 vyhrál slavné Kentucky Derby a zařadil se tak mezi nejlepší koně na světě. Zatím vyhrál 24 dostihů a vydělal stáji téměř 2 miliony dolarů. Zajímavé je, že FuPeg má poměrně „nízký" připouštěcí poplatek (125 000 dolarů).
2. Shareef Dancer
Pořizovací cena: 40 milionů dolarů
Rok: 1983
Shareef Dancer (1980-1999), po kterém jsou pojmenovány stáje i dostihy, se může také pochlubit slavným otcem - legendárním Northern Dancerem (1961-1989), jedním z nejslavnějších koní 60. let 20. století. Majitelem Shareefa byl šejk a současný premiér Spojených arabských emirátů, Mohamed bin Rashid Al Maktoum. Koně se několikrát snažili neznámí pachatelé otrávit, proto ve stáji panovala velice přísná bezpečnostní opatření. Bezpečnost byla také hlavním kritériem pro výběr dostihů - není tedy divu, že hřebec startoval jen pětkrát - proto vydělal šejkovi „pouhých" 246 000 dolarů, na druhou stranu po sobě zanechal několik vynikajících potomků.
3. Green Monkey
Pořizovací cena: 16 milionů dolarů
Rok: 2006
Na aukci v americkém Calderu zaplatí hřebčín Coolmore rekordní cenu za dvouletého hřebečka. Velký rival hřebčína, šejk Al Maktoum, je vzteky bez sebe - ovšem to ještě neví, že „kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp"... Coolmore do mladého hřebce vkládá obrovské naděje a chce pro něj to nejlepší, a tak je tréninkem koně pověřen jeden z nejúspěšnějších amerických trenérů, Todd Pletcher. Green Monkey na menších dostizích běhá velmi rychle, ale nevyhrává. K velkým dostihům nastoupí pouze třikrát, ale vítězství mu stále uniká - trpí totiž ohromnou nervozitou! Jediné, čím dokáže zaujmout, je krásná stavba těla... Při jednom z tréninků se zraní, a tak v hřebčíně působí jako plemeník. Pokud byste měli zájem připustit svojí kobylku jedním z nejdražších koní světa, není problém - hřebčín si za připuštění účtuje neuvěřitelných 5 000 Kč!
4. Seattle Dancer
Pořizovací cena: 13 milionů dolarů
Rok: 1985
Hřebec Seattle Dancer (1984-2007) byl prodán v aukci za tehdy naprosto rekordní částku - mimochodem, tento rekord držel Seattle 21 let! Hřebec za svůj život vystřídal několik stájí i států: Irsko, USA, Japonsko a Německo. Jeho kariéra se skládá z pěti dostihů, ve kterých vydělal 165 000 dolarů, úspěchy slavil především jako plemeník.
5. Jméno není známé
Pořizovací cena: 11,7 milionu dolarů
Rok: 2006
Syn slavného Kingmamba (1990), pětinásobného dostihového šampióna, se předváděl na lexingtonské dražbě pod označením Hip No. 425. Zájem o mladého hřebečka měli nám již staří dobří známí - hřebčín Coolmore a šejk Al Maktoum, do jehož stáje nakonec také hřebec putoval. Nyní musíme počkat ještě pár let, zda se investice šejkovi vyplatí...
Nejtěžší kůň
brabantský hřebec Brooklyn Supreme (1928-1948) vážil 1451 kg a obvod hrudi měl 259 cm.
Brabantský kůň
Brabantský kůň je nynějším typem belgického koně, který se proslavil, když flámský
a ardenský kůň ustoupil do pozadí. Vznikl na bohatých pastvinách, kde
také nabyl svých forem a mohutnosti. Při šíření na západ se smísil s
koněm flámským, dokonce i v Lucembersku, domovině ardena, zatlačil jej
brabantský kůň do pozadí.
a ardenský kůň ustoupil do pozadí. Vznikl na bohatých pastvinách, kde
také nabyl svých forem a mohutnosti. Při šíření na západ se smísil s
koněm flámským, dokonce i v Lucembersku, domovině ardena, zatlačil jej
brabantský kůň do pozadí.
Nejvytrvalejší plemeno
achaltekinský kůň - r.1935 se uskutečnila dálková jízda z Ašchabádu do Moskvy - 4152 km za 84 dní; trať vedla 966 km pouští prakticky bez vody
Achaltekinský kůň
Achaltekinskaja lošaď, Achal-Teke (horská oblast na hranici Turkménie a Íránu)
Původ Achaltekinského koně
Původ plemene je opředen tajemstvím. Tento pouštní kůň žijící v okolí oáz v Turkmenistánu, ležících na sever od íránských hranic a na východ od Kaspického moře, se podobá koním nalezeným v pazyryckých mohylách.
Pazyryk leží vysoko v horách Altaje. Ve věčně zmrzlé půdě se roku 1929 našly kosterní pozůstatky koní staré okolo 5 stol. př. n. l.
Podle některých dohadů je možné, že achaltekinský kůň je původem starší plemeno než arab. Ať je to pravda nebo ne, jisté je, že achaltekinec je naprostým unikátem.
V současné době je achaltekinský kůň rozšířen po celém světě, ale největším střediskem chovu je Komsomolská farma v Ašchabadu, hřebčín Lugovsk v Kazachstánu nebo hřebčín Tersk na severním Kavkaze. V turkmenských kolchozech jsou tito koně často kříženi s jinými plemeny (např. arab, anglický plnokrevník).
Popis plemene
Achaltekinský kůň nese exteriérové znaky, které nejsou v moderním jezdectví považovány za žádoucí. Výrazným poznávacím znamením je nasazení jemné hlavy na dlouhý krk, který se zvedá kolmo nad plece. Kůň nese přirozeně hubu nad úrovní kohoutku, což je charakteristické pouze pro toto plemeno. Plece jsou strmé, prsa úzká utvářející sevřený postoj předních končetin. I přes relativně nízký vzrůst (157 cm v kohoutku) působí achaltekinský kůň atleticky díky dlouhému hřbetu, plochému hrudnímu koši a zádi s dlouhou pánví. Postoj zadních končetin je často šavlovitý s hlezenním kloubem vysoko nad zemí.
Kůži má tenkou s jemnou srstí barvy hnědé, ryzé, nebo plavé se zlatým kovovým leskem. Žíně má velmi jemné, ocas i hříva jsou proto poměrně řídké.
Charakteristika tohoto koně
Achaltekincům je přirozené nosit hlavu nad otěží, což snižuje ovladatelnost koně. Jezdec se proto musí přizpůsobit se svými nároky anatomické stavbě koně.
Při práci s achaltekincem je nutná velká dávka trpělivosti, porozumění a nenásilí, protože tito koně jsou známí pro svou tvrdohlavost a výbušnost. Zkušený jezdec ocení stejně jako Turkmeni unikátní chod, při kterém kůň došlapuje, tak lehce, že jezdec nepociťuje žádné otřesy. Další vlastností, která činí achaltekinského koně jedinečným je samostatnost a oddanost svému pánovi.
Využití
Achaltekinský kůň je proslulý svou vytrvalostí a schopností snášet kruté pouštní podmínky při minimální spotřebě vody. Zároveň disponuje značnou soutěživostí, proto je využíván i k dostihovému ježdění. Dostihoví achaltekinci byli často kříženi s anglickým plnokrevníkem. Tento způsob plemenitby se příliš neosvědčil, protože se začala ztrácet schopnost koně snášet horké pouštní podnebí.
Zajímavosti o achaltekinském koni
V roce 1935 se uskutečnila dálková jízda z Ašchabadu do Moskvy (4 152 km) za 84 dní. Tento výkon achaltekinců nebyl dosud překonán.
Achaltekinský kůň je využíván k drezuře i parkuru. Na OH v Římě roku 1960 získal zlatou medaili za drezuru jezdec Filatof na achaltekinském hřebci Absentu. Světový rekord ve skoku do dálky (8,78 m) drží achaltekinec Perepel.