Reepond
Anglický plnokrevník A1/1, valach
Všechno to začalo v 7 letech, kdy jsem dostal příležitost se s jednou paní střídavě starat o plnokrevného valáška Reeponda. Koníkovi jsme dali přezdívku Rypáček. Rodiče mě vozili za Rypáčkem pravidelně 3 x do týdne téměř rok. Starání spočívalo ve vykydání hnoje, čištění, lonžování, ježdění...
Byl to moc krásný a na ošetřování hodný koník.
Tady mě také rodiče poprvé posadili na koně a tím začala má vášeň pro tato zvířata. Bohužel Reepond byl koník stáhnutý z dostihů a měl jít na jatka. Před jatkami ho zachránil pán, kterému bylo koníka líto, a tak ho odkoupil na rekreační ježdění. Reepond měl něco s nohou a bolela ho záda. Přestože moc nepracoval, dostával denně oves...Dokážete si takového koně představit, ne? Když jsme ho brávali ven, ať už do výběhu, na jízdárnu nebo do terénu, kůň byl nevycválaný, dělal bordel a neposlouchal. Byl hodně paličatý. Někdy jsme měli problém i s vylonžováním. Přemlouvali jsme majitele, ať mu oves nedává. Majitel, ale krmil Rypáčka ovsem nadále, takže byl koník stále moc divoký. Většinou jsem na Rypáčkovi jenom krokoval a klusal, ve cvalu strašně vyhazoval a já třeba za jeden den spadl i třikrát. Nepomohlo ani vyvázání, ani to, že byl koník na lonži. Stále si dělal všechno po svém. Nejhorší bylo, když jsme byli na vyjížďce venku. Vždy se rozběhl, a běžel s větrem o závod, do toho vyhazoval, prostě snažil se ze všech sil shodit svého jezdce a jakmile se mu to podařilo, pokračoval bez jezdce, jakoby se nechumelilo. Takže jsme se téměř vždy z vyjížďky vraceli po svých a doufali, že je Rypáček již doma ve stáji. Ten samozřejmě stál u výběhu koní a koukal na nás, odkud, že to jdeme. To byl prostě Rypáček. Maminka s taťkou, mi hodně pomáhali. Ačkoliv se mamce moc nechtělo, nebylo zbytí a jezdila na Rypáčkovi také. To bylo pádů :))) Nebylo týdne, kdy by z Rypáčka někdo nespadl. Taťka ten zase pomáhal s lonžováním a sprchováním Rypáčka. Rypáček měl moc rád vodu. Moc rád se také pásl na trávě.
Na ošetřování byl Rypáček 100% koník. Nechal si ode mě líbit úplně všechno. Přestože jsem byl malý, zvládal jsem sám očistit i kopyta. Byl to velký mazel.
Neustále se u Rypáčka střídali lidé, ale nikdo dlouho nevydržel. Každý to vždycky po krátké době vzdal. Stačilo nasednout a jednou spadnout...
Bohužel majitel už měl těch Rypáčkových vylomenin dost, a tak se rozhodl Rypáčka prodat. Doma jsem to probrečel . Nakonec se koník prodal na rekreační vožení starších lidí, takže co na to říct. Dál už o Rypáčkovi nevím.
Byl to koník, který má stále místo v mém srdci.