Velikosti - SEDLA
Velikost posedlí anglických sedel
Měříme úsek mezi přední a zadní rozsochou, viz foto A
Velikost sedlových komor
typ komory sedla
typ koně
popis stavby těla koně
úzká (1)
arab,
plnokrevník
vysoký(výrazný) kohoutek, málo nasvalená záda
střední (2)
teplokrevník
střední(středně výrazný) kohoutek, středně nasvalená záda
široká (3)
teplokrevník,
hafling
nízký (nevýrazný) kohoutek, svalnatá záda
extra-široká (4)
quater,
chladnokrevník
nevýrazný kohoutek, kulatá až čtvercová svalnatá záda
Velikost posedlí anglických sedel
délka posedlí v palcích
délka posedlí v cm
15"
38 cm
16,5"
42 cm
17"
43 cm
17,5"
44 cm
18"
46 cm
Velikost komor pro sedla Wintec, Norton
· žlutá komora - nejužší (málo nasvalený arab, plnokrevník)
· zelená komora – středně úzká
· černá komora – střední velikost (standardně dávaná výrobcem do sedel)
· modrá komora – středně široká
· červená komora – široká
· bílá komora – extra široká (hafling, fjord, pony)
Velikost komor pro sedla Daslö
červená komora - úzká
modrá komora - středně úzká
černá komora - střední
zelená komora - široká
žlutá komora - extra široká
Jak vybrat správné sedlo
Sedlo je základní pomůcka pro jízdu na koni, a jelikož musí být pohodlné jak pro jezdce tak pro koně, není nic důležitějšího, než správný výběr. Existuje mnoho typů sedel a pokud se rozhodneme pro určitý styl ježdění, měli bychom mít sedlo navržené právě pro námi zvolenou jezdeckou disciplínu. Obecně ale platí, že pro začátečníky je nejlepší sedlo určené pro všestrannost protože je hluboce vykrojené a umožňuje tak jistější sed. Některá sedla jsou tedy vyrobena pro speciální účely jako je například western či dostihy, jiná jsou pro určitý styl přizpůsobena, například drezurní sedlo.
Proč je výběr tak důležitý?
Nové sedlo zkoušíme na koni bez dečky, protože nejdůležitější je, aby zvolené sedlo sedělo právě koni. Díky špatnému výběru může totiž kůň (ale i jezdec) trpět otlaky, navíc jezdci bývá znemožněn správný sed. Na trhu v České republice je k dostání spousta sedel, jejichž kvalita se ale liší. Při nákupu se tedy řídíme osvědčenou značkou, nebo radou zkušeného odborníka. Cenová relace se samozřejmě různí, hodně záleží na tom, zda je sedlo úplně nové, nebo ho kupujeme přes inzerát. Dnes není problém nové sedlo zakoupit přes internet, ceny bývají někdy i výhodnější. Dále můžeme využít nabídku postrojů a pomůcek na výstavách s koňskou tématikou, firmy zde většinou nabízí své zboží levněji.
Níže uvedené body popisují části sedla, které by měly nákup ovlivnit asi nejvíce:
Tvar sedla
Tvar sedla je dán kostrou, která musí být správně vyrobena. Dnes se nejčastěji používá kostra, jež má na spodní straně dva kusy lehké oceli, které zvyšují její pružnost. Pokud nám sedlo upadne, měli bychom kostru pořádně zkontrolovat, protože při pádu může snadno dojít ke zlomení kostry. Tuto závadu by měl opravit pouze odborník a do té doby bychom neměli sedlo používat. Kostra bývá pošita režným plátnem a kůží.
Sedlová poduška
Na hřbetě koně spočívá sedlová poduška, která se vyrábí z plsti nebo se vycpává vlnou. Díky podušce je váha jezdce rovnoměrně rozložena na celém hřbetě a je soustředěna především na části s dobrým osvalením, a tak síla koně není nijak omezena a nedojde ani k otlačení.
Sedlová podložka
Jako doplněk k podušce je dobré na hřbet koně umístit ještě sedlovou podložku, aby se otlakům zabránilo úplně. Poslední dobou se začaly používat gelové podložky, které napravují drobné nedostatky v poloze sedla a také šetří hřbet koně, avšak je to poměrně drahá záležitost. Funkci sedlové podložky bohatě zastoupí i obyčejné prostěradlo, velikost upravíme adekvátně ke tvaru sedla a sešijeme dohromady.
Podbřišník
Velice důležitou součástí je podbřišník, který vlastně drží sedlo na místě. Nutností jsou pravidelné kontroly, zda není poškozen či koni nezpůsobuje otlačení. Nejčastěji jsou k dostání tři typy, a to podbřišník popruhový, kožený či nylonový. Nylonový podbřišník je asi nejlepší, jelikož se skládá z provázků, díky kterým je více pružný a navíc umožňuje pokožce volně dýchat. Bezpečnost podbřišníku je jištěna dvěma popruhy.
Třmeny
Při výběru třmenů musíme na bezpečnost dbát také. Platí, že při našlápnutí má být na nejširším místě podrážky rezerva zhruba 12 mm, u dětí je doporučováno 10 mm, aby při pádu nedošlo k zaklínění nohy ve třmenu, což je velice nepříjemné a nebezpečné. Pro malé děti či začínající jezdce jsou vhodné bezpečnostní třmeny. Ty jsou navrženy tak, aby se z nich při pádu noha uvolnila. Pro větší stabilitu nohy můžeme do třmenu vsunout gumové vložky.
Péče o sedlo
Pokud o sedlo správně pečujeme a pravidelně ho kontrolujeme, může v dobrém stavu vydržet i deset let. Proto je také velmi důležitá kostra sedla, jelikož další části jako je například podbřišník nebo třmeny, můžeme dle potřeby vyměnit. Záleží na materiálu, z kterého je sedlo vyrobeno. Nemělo by být uloženo v příliš vlhké chladné místnosti nebo vystaveno povětrnostním vlivům. Aby kůže zůstala měkká, je dobré ji pravidelně potírat slabou vrstvou oleje. Co se týká podbřišníku, sedlové podušky i podložky, tyto části můžeme bez obav prát v pračce. Může se stát, že se nějaká část sedla roztrhne, což většinou platí u třmenových řemenů či podbřišníku. Doporučuji raději sedlo odnést k opravě odborníkovi, který vadu odstraní a většinou také poradí, jak se o sedlo správně starat.
Druhy sedel
Mezi základní druhy sedel patří sedla univerzální, drezurní a skoková. Drezurní a skoková sedla jsou určena pro speciální sportovní disciplíny. Univerzální sedla, jak už vám název může napovědět, mohou být použita k jakékoliv příležitosti. Jednoznačná definice jednotlivých druhů však neexistuje. Druhy se totiž často prolínají mezi sebou. Univerzální sedla mají obvykle středně hluboké až hluboké posedlí, kulatou zadní rozsochu a běžné, mírně dopředu posazené bočnice. Drezurní sedla se od univerzálních liší především delšími bočnicemi, které jsou umístěny svisle dolů tak, aby podporovaly jezdce ve vzpřímeném drezurním sedu. Skoková sedla se od univerzálních liší zejména mělčím, plošším posedlím. Zadní rozsocha bývá hranatá, aby při skoku jezdci nepřekážela. Bočnice bývají menší, více posunuté dopředu.
Rozlišovat můžeme také sedla anglická, westernová, australská, bezkostrová a pony sedla.
Anglická sedla jsou nejpoužívanější typ sedla. Jejich konstrukce je typická tím, že je bez lyžin a s malou plochou polštáře. Výhodou anglického sedla je, že těsně přiléhá na koňský hřbet a jezdec tak může na koně lépe působit.
Westernová sedla jsou vyráběna speciálně pro westernové disciplíny. Také mezi těmito sedly však najdete sedla vhodná pro běžné vyjížďky do přírody.
Australská sedla jsou vhodným kompromisem mezi anglickým a westernovým sedlem.
Bezkostrová sedla nemají na rozdíl od klasických sedel tuhou konstrukci. To jim umožňuje dokonalé přizpůsobení tvaru koňskému hřbetu. Pro koně je tento druh sedla mnohem šetrnější a jezdec má také mnohem bližší kontakt s koněm. Jeho výhodou je také přizpůsobivost tohoto druhu sedla konstrukci koně.
Výběr sedla
Při výběru vhodného sedla je nutné, abyste se nejprve zamysleli nad typem sedla, které budete potřebovat, tedy na jakou jezdeckou disciplínu budete sedlo využívat. To platí i v případě univerzálních sedel. Každé sedlo je totiž jiné a i jednotlivá univerzální sedla se od sebe do určité míry liší – především konstrukcí, užitnými vlastnostmi a v neposlední řadě také cenou. Obecně platí, že začátečníci by měli vybírat spíše mezi sedly univerzálními, které jsou stabilnější a jistější. Další praktickou radou při výběru může být skutečnost, že je potřeba respektovat velikost kohoutku. Mezi kohoutek a sedlo by se měly správně vejít tři prsty.
Sedlo by v každém případě nemělo ze stran tlačit na kohoutek. Pro koně s vystouplým, vysokým kohoutkem je potřeba volit spíše sedla s otevřenou komorou.
Tvar hřbetu vašeho koně ovlivňuje rovnováhu sedla. Důležitá je ale také postava samotného jezdce. Je vhodné se zaměřit především na výšku postavy, délku stehenní kosti a obvod sedu, který určuje velikost posedlí a tvar sedla. Neexistují žádné univerzální tabulky pro to, jaká velikost sedla se hodí pro určitou výšku postavy. Vždy záleží na mnoha faktorech a na celkové postavě jezdce. Bočnice obvykle bývají na trhu ve standardních velikostech.
V neposlední řadě ovlivňují výběr sedla také jezdecké zvyklosti. Jezdci mohou upřednostňovat konkrétní umístění nebo typ opěr. Stejně tak záleží na preferencích jezdce, zda bude chtít pro svou jízdu zvolit sedlo měkké a širší nebo raději sedlo tvrdší. K výběru sedla patří také výběr vhodných doplňků a vhodná péče o sedlo. To by nemělo být vystaveno povětrnostním vlivům, ani by nemělo být uloženo v příliš chladné a vlhké místnosti. Pro uchování měkké kůže je vhodné pravidelné ošetřování sedla slabou vrstvičkou oleje.
Každý, kdo tedy vybírá nové sedlo nebo má výběr teprve před sebou, si musí nejprve ujasnit to, co sám upřednostňuje a jaké jsou jeho jízdní zvyklosti. Jedině tak bude se svým výběrem skutečně spokojen.
JAK VYBRAT SEDLO
Při výběru sedla třeba brát v úvahu dva faktory - velikost jezdce a velikost koně. Od velikosti jezdce závisí velikost posedlí , které se obvykle udává v palcích. Míry koně jsou zase důležité pro výběr správné šířky sedla . Zatímco od správných parametrů posedlí závisí zejména pohoda jezdce , správná šířka sedla ovlivňuje hlavně pohodu koně.
1.Jak vybrat sedlo pro jezdce
Jak vybrat správnou velikost posedlí ?
Sedněte si na židli a změřte si délku nohy od sedu po koleno ( jako na foto - tam jsou však míry v palcích).
Délka posedlí by měla odpovídat postavě jezdce. Nejčastěji se uvádí v palcích
(1 palec = 2,54 cm) a obecně platí:
16" a 17" - junior (menší postava)
17,5" - ženy (nejběžnější velikost)
18" a více - muži (robustnější postava)
Číslování westernových sedel se neshoduje s číslováním anglických sedel.
Pokud si nejste jisti, je lepší vzít raději sedlo o číslo větší. V případě menšího sedla kladete větší tlak na záda svého koně, protože nesedíte v nejhlubší části sedla. Také pro jezdce je menší sedlo nepohodlné.
2. Jak vybrat sedlo pro koně
Neexistuje jednotná mezinárodní terminologie, podle níž by se dala jednoznačně porovnat šířka westernových sedel od různých výrobců . Lze však hovořit o převládajících zvyklostech .
Správnou šířku sedla ovlivňuje několik faktorů, zejména :
- Šířka a výška přední sedlové komory ( angl. " gullet " ).
- Úhel a zakřivení tzv. "bars".
Celková šířka sedla vzniká kombinací těchto faktorů .
Délka posedlí
Velikost posedlí se měří jako přímka, která vede ze středu hrany zadní rozsochy
k hlavičce "nýtu" z boku přední rozsochy - viz foto.
Převod cm na palce:
38 cm = 15"
40,5 cm = 16"
42 cm = 16,5"
43 cm = 17"
44,5 cm = 17,5"
46 cm = 18"
47 cm = 18,5"
Šířka komory
Šířka komory sedla se měří v cm těsně nad sedlovými polštáři - viz foto.
Obecně se komory sedel dělí na čtyři nejběžnější velikosti, označují se obvykle čísly 1-4:
1. úzká = šířka komory cca 12 - 13,5 cm
2. střední = šířka komory cca 13,5 - 14,5 cm
3. široká = šířka komory cca 14,5 - 15,5 cm
4. extra široká = šířka komory cca 15,5 - 16,5 cm
Úzká komora (1) - plnokrevník (vysoký kohoutek a málo nasvalená záda)
Střední komora (2) - teplokrevník (kohoutek střední, středně nasvalená záda)
Široká komora (3) - teplokrevník, hafling (nízký kohoutek, svalnatá záda)
Extra široká komora (4) - chladnokrevník (nevýrazný kohoutek, kulatá svalnatá záda)
Mimo tyto čtyři běžné velikosti dále existují:
komora extra úzká (šířka 11,5 cm a méně)
komora XXL (šířka 17 cm a více, nejširší možná).
Ne vždy ale šířka komory v cm odpovídá skutečné šířce - např. docpáním polštářů po straně lze komoru zúžit i o několik velikostí, ačkoliv šířka na cm je stejná. Jedná se ale o individuální úpravy sedel přímo na daného koně.
Orientace podle šířky v cm je nejjednodušší a nejuniverzálnější, neboť každý výrobce označuje šířky komor svých sedel odlišně
Abyste nemuseli nastudovat celou problematiku, využijte šablony, které si můžete stáhnout. Nimi jednoduše změříte svého koně a vyberete odpovídající šířku sedla. Sedla jsou většinou vyráběny ve třech šířkách , které odpovídají potřebám převážné většiny koní .
QH - ( někdy nazývané " regular bars " , medium angle , medium bars, Reg QH nebo SQH ) - vhodné obvykle pro arabské koně a některé typy plnokrevníků s vyšším kohoutkem a úzkým hřbetem.
FQH - ( někdy nazývané " full bars " nebo FQHB ) dnes nejčastější typ tzv. teplokrevných koní , střední nebo vyšší kohoutek , průměrná šířka hřbetu.
Extra Wide - ( někdy nazývané také " draft bars " či " Häfliger bars " nebo Extra FQH ) - vhodné pro většinu tažných koní a haflingy , tedy pro koně s širšími zády a nižším kohoutkem.
Problémy by mohly být s některými typy koní s neobvyklou ergonomii. Pro koně s extrémně úzkými zády existují sedla typu " mule bars ". Některé ergonomické zvláštnosti obvykle vyžadují sedlo udělané na míru.
Aby sedlo dobře pasovalo na koni, musí být na koňském hřbetě dobře a rovnoměrně rozložena váha na co největší ploše. Znamená to, že komora musí být dostatečně široká na to, aby kohoutek nesvírala ze stran a aby sedlo dolehlo na koni dostatečně hluboko, aby poté leželo po celé ploše i ve střední části sedla a pod zadní rozsochou. Nad kohoutkem musí zůstat ještě něco místa, aby kohoutek nebyl ani ze strany svírán ani shora stlačován a odírán.
Velmi častou chybou je, že sedlo leží pouze vpředu v oblasti kohoutku a ve střední části ve vzduchu. Vzniká tak jakýsi most, který se v zadní části hrubě opírá o svalovinu a způsobuje tak otlaky. Projevují se citlivostí koně při doteku, bulkami ve svalové hmotě a v extrémních případech až lokální svalovou atrofií. Snadno lze problém rozpoznat podle toho, že kůň není rovnoměrně po ježdění opocen na celé kontaktní ploše sedlových polštářů, ale že na něm zůstávají suchá místa ve tvaru map (obvykle ve střední části sedla). Pokud již k otlaku dojde, je potřeba příště použít jiné sedlo a sedlovou oblast na hřbetě ošetřit vhodnými regeneračními prostředky (lidově řečeno "sportovky", ale určené speciálně pro koně), již při včasné aplikaci po ježdění omezí vznik otlaků (POZOR - kůň nesmí mít otevřenou ránu). Jedná se o řešení nouzové, ale pro ojedinělé situace velmi přijatelné.
Aby sedlo dobře pasovalo jezdci, musí odpovídat jeho tělesným proporcím. Zde záleží zejména na délce stehenní kosti (ta obvykle koresponduje s tělesnou výškou) a obvodu přes boky (lidově řečeno na velikosti zadku). Délka stehenní kosti ovlivňuje správný úhel a polohu do kolenních a stehenních opěrek (jinak řečeno typ bočnice), obvod přes boky ovlivňuje zejména velikost posedlí (vzdálenost mezi hranou zadku jezdce a zadní rozsochou by měla být na 1 šířku dlaně). Správně zvolená velikost posedlí a bočnic umožní optimální sed v sedle a tím i optimální vedení koně sedem.
Pro výběr sedla je tedy potřeba správně určit: velikost komory, velikost posedlí a velikost bočnic...
- u levných importovaných sedel velmi omezené
- u tuzemských sedel - dle výrobce omezeně možné až normální
- u značkových dovozových sedel naprosto normální
...a buď vystačíme s konfekcí, nebo musíme volit sedlo na míru.
Napasování sedla na koně je jednoznačně vhodné svěřit do rukou odborníkům. Jedná se o problematiku skutečně velmi složitou, kde se musí vzít v úvahu typ a plemeno koně, jeho stupeň výcviku a osvalení a perspektiva dalšího vývoje, jezdecké zkušenosti jezdce, jeho zaměření i perspektiva, věk a mnoho dalších faktorů. Samozřejmostí je perfektní orientace v nabídce výrobců sedel - co je možné - a hledání optimálního sedla na základě syntézy všech těchto informací.
Pro laickou kontrolu, jestli vaše sedlo koni správně pasuje, doporučuji zkontrolovat následující ukazatele:
- vodorovná osa vedená nad přední rozsochou protíná posedlí u zadní rozsochy přibližně v 2/3 její výšky (viz obrázek A)
- nejhlubší místo posedlí je před středem posedlí, cca 2 prsty před zadní hranou bočnice sedla
- komora sedla nesvírá kohoutek ze stran ani netlačí na něj shora
- nad páteří koně pod sedlem zůstává dostatek místa, např. jím lze bez problémů protáhnout bičík
- vezmete-li sedlo za přední a zadní rozsochu a zahoupete-li s ním, nesmí se kolébat
- strčíte-li dlaň pod polštář sedla vpředu a posunujete-li ji dozadu, tlak na ni působící musí být pořád stejný, tj. sedlo musí sedět rovnoměrně na celé ploše (obrázek B)
- po ježdění na zpoceném koni nejsou v sedlové části suché mapy
Pokud kterýkoliv z těchto ukazatelů není v normě, sedlo nepasuje optimálně na koni a je seriózní zvážit, zda to tak nechat, nebo s tím něco zkusit dělat. Mnoho může pomoci dobře zvolená podsedlová dečka, a to buď normální nebo nějak speciálně upravená. Často jsem se v praxi střetl s tím, že ve snaze změnit úhel sedla na koni, např. když sedlo "hází dozadu" je pod zadní rozsochu dáván molitanový klín. Úhel sedla se sice změní, ale je to velmi nebezpečné pro koně, jelikož se mu tím nevhodně změní rozložení váhy na hřbetě. Dobré korekční dečky jsou různě vystřižené pro kohoutek, s lokálními přicpáními a nášivkami apod., vždy však s cílem k optimalizaci výše uvedených parametrů (viz úprava dečkou obrázek B). Výborně se osvědčují gelové podložky, jež se i u nás již začínají v širší míře používat.
Správné napasování sedla je věc nejvyšší profesionální úrovně. Potřebujete nejen koupit, ale dobře koupit. Skutečně se to vyplatí.
Co dokáže nevhodné sedlo
Atleti vědí, že pohodlná výstroj je klíčovým prvkem úspěchu v jakémkoli sportu. Až do dnešní doby koňaři nevěnovali příliš velkou pozornost tomu, jak správná a pohodlná výstroj může ovlivnit výkonnost koně. Informovanost v této oblasti však stále ještě není dostatečná. Nesprávné sedlo, způsobující bolesti zad koně nebo jen snížení jeho výkonnosti, tak může do značné míry nepříznivě ovlivnit celý jezdecký "průmysl" - kůň, který nepodává očekávané výsledky, nepřitahuje zajímavé sponzory a nakonec se prodává pod cenou. O jeho zdraví a psychické pohodě ani nemluvě.
Co máme a nemáme očekávat od sedla a uzdečky
Pokud je výstroj korektní, kůň se může pohybovat volně, snadno a plynule se natahuje a ohýbá. Zmizí veškerý odpor a můžeme nastolit opravdové partnerství mezi jezdcem a koněm. Kůň je obecně spokojený a ochotný vyhovět jezdcovým příkazům a pobídkám, ať už se jedná o skákání či drezurní práci.
Správně padnoucí sedlo dovoluje jezdci sedět vyváženě a v těžišti, takže kůň není jeho sedem rušen. Korektní sedlo neruší jezdcovy pobídky, jezdec se cítí bezpečně, jeho holeně jsou na správném zbytečně se nehýbou.
Pokud je udidlo pro koně pohodlné a uzdečka odpovídá jeho hlavě, může kůň přiměřeně reagovat na jezdcovy pomůcky. Kůň se lépe nosí a je prostupný.
Pokud však výstroj nepadne, jak by měla, kůň se cítí nepohodlně, nebo je to dokonce bolestivé a on nemůže podat svůj nejlepší výkon. Na některé pobídky může reagovat nepřiměřeně nebo je úplně odmítat, jezdec pak tvrdí, že je kůň vzpurný nebo neposlušný.
Sedlo však také nemusí být pohodlné pro jezdce. Pokud jezdec, ať už začátečník nebo pokročilý, slýchává denodenně ty stejné připomínky trenéra "drž holeně pod sebou" nebo "nepředkláněj se" nebo "nezakláněj se", je třeba zvážit, zda to není právě nevhodné sedlo, které ho nutí do nesprávné pozice. Takové neustálé podmínky jsou jen frustrující a berou chuť do další práce.
Také udidlo nebo uzdečka může koni způsobovat bolest, kůň pak táhne (puluje), otevírá tlamu, strká jazyk nad udidlo nebo ho vyplazuje, nebo se obecně o svou tlamu bojí. Kůň má tendenci zvedat hlavu a prohýbat hřbet, čímž zvyšuje napětí hřbetních svalů. Přirozeným instinktem koně je utíkat pryč od bolesti; výsledkem je, že jezdec či trenér zostřují udidla a různé tréninkové pomůcky ve snaze získat nad koněm lepší kontrolu.
Uzdečka
Uzdečka musí být pohodlná okolo týlu koně, na jeho čele a okolo uší. Udidlo musí ležet stabilně uprostřed bezzubé části dásní mezi řezáky (u hřebců a valachů špičáky) a prvními stoličkami. Mnoho vesternových jezdců ukládá udidlo příliš nízko, takže se může zachytit o špičáky nebo se v tlamě příliš hýbe, když jezdec přitáhne otěže. Naopak "angličtí" jezdci často vytahují udidlo příliš vysoko ke stoličkám, koutky tlamy se tak mohou skřípnout mezi udidlo a zuby.
Tlamu může poranit nejen samotné udidlo, ale i nešetrná ruka jezdce. Je třeba mít na paměti, že v citlivých rukou je pro koně pohodlný jakýkoli typ udidla, pokud velikostně odpovídá jeho tlamě (především co se délky a šířky týká). Udidlo nejen ovlivňuje činnost tlamy, ale i celkové držení a uvolněnost krku; jazyk je spojen s kostí jazylkou, od ní vedou svaly přímo k prsní kosti a k lopatce. Jakékoliv napětí na jazyku se tedy přenáší na až na krk a přední končetiny a tím i na hřbet! Udidlo, které netlačí na jazyk, vytváří předpoklady pro uvolnění celého koně.
Velkým problémem (převážně) anglického ježdění jsou příliš těsně utažené nánosníky. Těsný nánosník, znemožňující pootevřít tlamu, působí jako páka proti zubům; je-li jeho oblouk nerovnoměrný nebo stažený příliš vepředu, vyvolává (právě na principu páky) bolest v čelistním kloubu, na kterou kůň reaguje natažením až prohnutím zad a ještě větší snahou otevřít tlamu. Jezdec proto utahuje nánosník o to více - a začarovaný kruh je uzavřen.
Jak může jezdec ovlivnit koně
Jezdec má obrovský vliv na rovnováhu a koordinaci koně. I mírný posun jezdcovy váhy nutí koně změnit svoji rovnováhu. Pokud se kůň musí neustále přizpůsobovat jezdcovým změnám rovnováhy, omezuje to jeho výkonnost a uvolněnost. Je zajímavé, že strnulost některé části těla jezdce se projeví strnulostí stejné části koně (například jezdec s tuhou loppatkou vyvolává ztuhlost lopatky i u koně). Pokud sedlo jezdci nevyhovuje, snaží se neustále měnit v sedle polohu a narušuje rovnováhu koně.
Aby byl jezdec v rovnováze, musí být jeho holeně na správném místě. To mu zajistí správně umístěné třmenové zámky a tedy celé třmeny. Pokud jsou jezdcovy holeně příliš vpředu (často u westernových nebo drezurních sedel), mluvíme o tzv. "stolicovém sedu". Jezdec se na posedlí příliš vzadu a zatlačuje sedlo do hřbetu koně. Jezdec se cítí poměrně bezpečně, protože tento sed je podobný sedu při řízení auta nebo na židli (odtud název), avšak vážně to narušuje pohyb koně. Třmeny na skokových sedlech bývají umístěny příliš vzadu. Jezdec, aby vyrovnal tuto nesrovnalost, často instinktivně posunuje při sedlání sedlo příliš dopředu. Mnoho jezdců se však ani tak necítí příliš bezpečně, především při skákání - zdá se jim, že nejsou v rovnováze a nikdo jim nedokáže říct, co vlastně dělají špatně.
Pokud má kůň problémy se zády, doporučuji následující postup: poctivě a pečlivě zkontrolovat sedlo a uzdečku, a pokud na nich není nic závadného, hledat chybu v ježdění a tréninku. Toto jsou totiž ty nejčastější příčiny problémů se zády koní.
Sedla
Výběr sedla je jako výběr bot - kohoutek koně je jako noha a sedlo okolo něj je bota. Hřbetní svaly jsou stlačené mezi dvěma tvrdými povrchy - kostním podkladem (žebry a páteří) a sedlem.
Při výběru si westernové sedlo vyzkoušíme nejdřív bez dečky a potom s dečkou o standardní tloušťce, asi 1,8 - 2,5 cm. Všechna anglická sedla se zkoušejí bez dečky, teprve když se sedlo zdá být vhodné, dává se pod něj dečka. Pokud při zkoušení nového sedla nechcete sedlo ušpinit, dejte pod něj jen tenký kousek látky (plenku).
Jak poznat, že sedlo není vhodné
Pokud při ježdění používáme nevhodné sedlo, poznáme to velice snadno - bolestivost hřbetu koně v místě sedla, bílé chlupy pod sedlem, dočasné otoky (po odsedlání), oděrky nebo mozoly na kůži nebo dokonce na svalech, až svalová úbyť (atrofie) po stranách kohoutku. Chování koně, kterému není sedlo pohodlné nebo ho tlačí, se podobá chování koně s kterýmkoli jiným problémem se zády. Právě to je kámen úrazu při zjišťování příčiny zádových problémů. Takže, pokud koně bolí záda, lze pozorovat následující příznaky:
- nadměrná citlivost při čištění
- problémy při kování
- odmítání pohybu, vyhazování nebo nadměrné válení se na louce
- neschopnost stát v klidu
- přehrabávání podestýlky v boxe
- neklid při sedlání
- "studená záda" při sedlání a nasedání (prohýbání a uhýbání)
- pomalé zahřívání a uvolňování se při práci
- odpor k práci
- neschopnost nebo neochota vyklenout hřbet a krk
- problémy se shromážděním nebo s vytvořením impulsů ze zádě
- vypadávání při obratech, provádění příliš velkých obratů
- švihání ocasem, šklebení se, skřípání zuby nebo házení hlavou při ježdění
- "špatné chování"
- nedostatečná koncentrace na jezdcovy pomůcky
- neochota reagovat na pomůcky
- na začátku ježdění se chová normálně, ale zhorší se později
- překonávání překážek ve spěchu nebo odmítá skákat
- spěchání z kopce nebo tahání do kopce, kdy kůň nepoužívá záď a všechno "táhne" předními nohami
- snížení rychlosti na dostihové dráze
- po startu zpomalení
- kulhání z hlezen, kyčlí nebo nejasné kulhání na pánevní končetiny
- kulhání na předek, klopýtání
- nadměrná plachost, uskakování
- neschopnost stát rovně při převozu
Jak posuzujeme sedlo
Sedlo se má posuzovat na koni i mimo koně a v pohybu pod jezdcem. Všímáme si těchto základních věcí:
- struktura sedla (posuzujeme mimo koně)
- pozice sedla na hřbetě koně
- shoda kostry sedla a hřbetu koně, zejména v oblasti kohoutku
- stejnoměrnost posedlí
- kontakt sedlových polštářů s koňským hřbetem a přítomnost nebo neexistence volného kanálku mezi sedlem a páteří
- zda jsou sedlové polštáře dostatečně široké a poskytují dobrou oporu
- zda sedlové polštáře zaujímají stejný úhel jako záda koně
- zda je kostra nad páteří dostatečně vysoká a široká (u anglického sedla), zda je dost vysoká (u westernového sedla)
- umístění a tvar podbřišníku
- zda třmeny jsou umístěny správně a nenarušují jezdcovu rovnováhu
- zda sedlo sedí kolmo k hřbetu koně
- zda sedlo zůstane na místě při při pohybu koně
- zda kůň při ježdění dokáže vyklenout i natáhnout hřbet
- jak se v sedle cítí jezdec
Nesmírně důležitý je způsob konstrukce sedla, sedlo nemusí být drahé, aby bylo konstruováno správně a symetricky ze všech úhlů pohledu. Symetrii všech vycpávek a také třmenových zámků nejlépe posoudíme při pohledu shora.
Posouzení sedla bez jezdce
Pozice sedla
Sedlo, uložené ve správné poloze, umožňuje koni pohybovat se volně a jezdci najít rovnováhu. Pokud sedlo nepasuje koni, nedokážeme ho udržet ve správné poloze na hřbetě koně. Správné místo pro sedlo je obvykle za lopatkami koně, kde je jakási prohlubeň, pokud tam sedlo přirozeně sklouzne, bude na hřbetě koně sedět stabilně.
Mnoho lidí klade sedlo příliš dopředu. Položíme-li příliš dopředu anglické sedlo, přední rozsocha bude bude vysoko, posedlí se skloní směrem dozadu a jezdec bude nucen držet nohy vepředu a nebude v roovnováze.
Pokud je příliš vepředu westernové sedlo, vyvíjí nadměrný tlak na lopatky koně, i když jezdci se sedí pohodlně (to jen díky zvláštnímu tvaru těchto sedel, kde je nejhlubší místo blízko zadní rozsochy). Jakmile sedlo posuneme do správné polohy, kůň má volnější lopatku a zlepší se mu práce předních nohou. U westernových sedel je však problém většiny opačný - lidi je kladou příliš dozadu. Jezdec je pak nucen dávat dozadu i holeně, jeho sed je nestabilní. Navíc sedí nad bederními svaly, které může poranit. Podobný problém nastane i v případě, kdy menší koně (arabi, quarter horse apod.) sedláme velkými westernovými sedly!
Kontaktní skoková sedla sunou jezdce hodně dozadu, takže jeho váha spočívá na posledními žebry či dokonce nad bedry. Zde narušuje činnost zad, takže chody koně, i když má dostatečně volnou lopatku, nebudou dost uvolněné a prodloužené.
Pracovní dostihová sedla mají tendenci sedět na koni příliš vepředu a omezovat tak pohyb předních nohou koně. Jezdec ztrácí rovnováhu a příliš spoléhá na držení se za otěže.
Odpovídající kostra
Kostra sedla musí mít stejný tvar, jako kohoutek koně. Je-li příliš úzká, sedlo sedí "nad koněm" a tlačí ze stran na kohoutek (zraňuje svaly koně). Protože přední rozsocha je v tomto případě výš, jezdec se sune dozadu. Naopak - široké sedlo sedne celou svojí komorou na kohoutek a páteř a tlačí na ně shora (poraňuje trnové výběžky obratlů). Jezdec je namačkaný na přední rozsochu, což narušuje jeho rovnováhu.
Mnoho westernových sedel je příliš dlouhých a rovných, přestože hřbet koně má v místě pod sedlem prohlubeň. Takové sedlo potom tlačí přední hranou na kohoutek a vzadu na bedra. Uprostřed na koně nedoléhá. Obvzláště u westernových sedel je důležité, aby kostra byla mírně zakřivená, podle tvaru koně, a její zadní konec byl trochu vyhnutý nahoru.
Sedlové polštáře
Sedlové polštáře jsou u sedel anglického typu a představují místo přímého kontaktu sedla s koňským hřbetem. Mají se hřbetu dotýkat stejnoměrně, aby rozložily váhu jezdce na co největší plochu. Nevhodné sedlové polštáře se dotýkají hřbetu koně převážně na dvou místech na každé straně - vepředu a vzadu. Tím mohou koně rušit nebo ho otlačit. Úhel polštářů musí odpovídat úhlu žeber koně. Mnoho sedel se sklání přímo kolmo dolů, takže váha se soustřeďuje na vnějším okraji polštářů a dochází k poranění hřbetních svalů koně.
Velice dobrou myšlenkou jsou sedla s nastavitelnými polštáři, avšak i ty musí mít dobrý tvar a velikost.
Kontaktní skoková sedla mívají extrémně tenké polštáře, takže jejich kostra se může dotýkat trnových výběžků na páteři, především na kohoutku nebo hned za ním.
Většina amerických pracovních sedel má minimální polštáře; proto vlastně nemají ani komoru. Jejich kostra je jen poloviční, takže polštáře není na co přichytit.
Polštáře anglických sedel je třeba čas od času docpat (jednou ročně), aby se opravil jejich tvar a seděly na hřbetě koně správně.
Komora, to je prostor mezi polštáři. Musí být dostatečně široká, aby trnové výběžky měly dost prostoru a páteř se mohla při práci dostatečně vyklenout nahoru i ohnout do strany. Nesmí však být ani příliš široká, aby kostra nenaléhala na páteř.
Umístění podbřišníku (cinche)
Podbřišník (u anglických sedel) nebo cinch (u westernových sedel) má za úkol držet sedlo na správném místě hřbetu koně. K sedlu musí být vždy připevněn v nejužším místě hrudního koše a jít kolmo dolů. Pokud tomu tak není, sedlo se po dotažení posune dopředu nebo dozadu, jakmile si podbřišník najde své "přirozené místo". U některých koní je podbřišník přímo za loktem, jindy o 6-10 cm směrem dozadu, vždy to však musí být v nejužším místě hrudního koše.
Existují různé speciální popruhy a podbřišníky, které brání sedlu sklouznout dopředu - ovšem, je-li sedlo korektní a pasuje danému koni, nejsou vůbec zapotřebí!
Krátké podbřišníky (například u některých drezurnéích sedel) a cinche mohou být pro koně nepohodlné a omezovat jej v pohybu, protože přezky odírají jeho loket. Správná délka krátkého podbřišníku je taková, že přezek se nedotýká ani jezdcova holeň, ani loket koně, posunutý při pohybu dozadu.
Třmenové zámky
Umístění třmenových zámků na sedle výrazně ovlivňuje pohodlí a rovnováhu jezdce. Pokud jsou na nesprávném místě, jezdec není v rovnováze, posouvá své těžiště více dozadu a negativně ovlivňuje i rovnováhu koně. Třmenové zámky také mohou jezdce dost otlačit, pokud nejsou zkonstruovány dobře.
Symetrická poloha sedla
Sedlo musí na koni ležet celou plochou, aby drželo jezdce v rovnováze a vyvíjelo po celé své ploše na hřbet koně rovnoměrný tlak. Poté, co utáhneme podbřišník, postavíme se na židli za koně (ten musí stát rovnoměrně na všech čtyřech končetinách a na rovné podlaze) a zkontrolujeme, zda sedlo sedí všude stejnoměrně. Sedlo musí být přiložené na obou stranách stejně, jinak by sklouzlo na tu stranu, ke které je přiloženo volněji. Srovnej polohu sedla před a po nasednutí jezdcem zda nesklouzlo na některou stranu.
Posouzení sedla pod jezdcem
Jezdec by měl nejdříve jezdit asi 20 minut, aby se kůň zahřál a také uvolnil a mohl vyklenout svůj hřbet. Teprve pak můžeme sedlo posuzovat. Jakýchkoli změn v pohybu koně si všímá jak jezdec, tak nějaký zkušený pozorovatel (trenér) ze země.
První věc, které si budeme všímat, je to, zda se sedlo náhodou neposunulo na jiné místo, než jsme jej položili při sedlání. Pokud se posunulo, musíme se ujistit, jestli jsme sedlo při sedlání nepoložili špatně. Pokud se sedlo podunulo dopředu nebo dozadu, zkontrolujeme, zda je správně umístěný podbřišník. Pokud se posunulo na jednu stranu, je asi pro koně příliš úzké (často bývá problémem u koní s nevýrazným kohoutkem).
Jezdec nejdříve jede po přímé linii směrem od pozorovatele, který sleduje, zda sedlo nesklouzává na stranu. Potom jezdí na kruzích a pozorovatel sleduje, zda sedlo kopíruje hřbet koně a nesklouzává z něj při ostřejších obratech. Pokud sedlo sklouzává na stranu, je třeba zkonstrolovat lopatky koně a stejnou délku třmenových řemenů. Pokud je sedlo špatně vyrobené, mohou být třmenové zámky v různé výšce a my jsme si toho předtím nemuseli všimnout.
Především v klusu je třeba zkontrolovat, zda jsou polštáře sedel stále v kontaktu se hřbetem koně a nezvedají se (u příliš širokého sedla nebo příliš vyhnutých polštářů).
Pro většinu lidí je problém rozpoznat, zda kůň při práci vyklene hřbet nebo jej prohýbá. Sedlo často toto rozhodování ztežuje. V takových případech může pomoci jen zkušený člověk - trenér či jezdec.
Jedno sedlo na celý život
Koupíme sedlo, které perfektně vyhovuje koni i jezdci a radujeme se, že máme vyhráno. K problému však dojde, když kůň z jakéhokoli důvodu změní svůj "tvar" - zhubne, přibere, osvalí se... Pokud sedlo nechceme měnit, nezbude nám nic jiného, než ho nějak přizpůsobit.
Pokud kůň pohubnul na hrudníku, sedlo bude mít tendenci sklouzávat dopředu. Použijeme zde speciální obřišník, který tomu zamezí.
Vystouplý kohoutek vyžaduje zvýšit sedlové polštáře - po celé délce! Sedlo se tak zvedne a nebude na kohoutek tlačit. Zároveň jezdec zůstane v rovnováze. Nekterá pracovní sedla s poloviční kostrou však mají tendenci sedět na obratlích v oblasti kohoutku, ta v takovém případě prostě musíme vyměnit.
Dlouhý kohoutek nemusí být ani příliš vysoký, aby nám dělal problémy se sedláním. I v tomto případě musíme nadzvednout celé sedlo zvýšením sedlových polštářů.
Někdy se může stát, že kůň miá asymetrické lopatky nebo dokonce hřbetní svaly. Pokud nejsou lopatky stejně vyvinuté, sedlo sklouzne dopředu na té straně, kde je lopatka "menší" a vlastně se na hřbetě koně stočí. Jezdec pak sedí na koni křivě. Přizpůsobit sedlo takto nesouměrnému koni je někdy opravdu velice těžký úkol, zvětšení jednoho sedlového polštáře totiž často celý problém jen zhorší.
Koně, trpící nějakým zádovým problémem, bývají často postiženi tzv. lordózou, což je prohnutí zad dolů. Toto prohnutí zmizí po vyřešení problému, avšak sedlo, které svým tvarem neodpovídá této změně hřbetu, může kůži i svaly pořádně otlačit. Běžným příznakem jsou bílé chlupy na místech zvýšeného tlaku. V těchto případech jsou nejlepším řešením sedla bez kostry, jsou měkká a přizpůsobí se neobvyklému tvaru zad. Protože v některých jezdeckých disciplínách nelze používat taková sedla (westernové disciplíny při práci s lasem), můžeme na sedle bez kostry jezdit v tréninku a normální sedlo dát na koně pouze na závody. Kůň bude mít záda odpočinutá a sedlo s kostrou během takto krátné doby koni bolest nezpůsobí, takže to nijak neovlivní jeho pohyb a výkonnost. Koně postižení lordózou obvykle nesnesou kontaktní sedla, protože ta mají tenké polštáře a kostra bývá příliš dlouhá a plochá.
Dečky pod sedlem
Sedlové polštáře se původně začaly našívat k anglickým sedlům, aby chránily jejich spodní strany před zašpiněním. Mezi anglická sedla a hřbet koně se původně nedávaly dečky. Westernová sedla jsou kontruována tak, že se pod ně klade houně z ovčí vlny nebo jiná tlustá deka.
Polštáře umožňují měkký kontakt hřbetu koně s tvrdou kostrou sedla a umožní koni přirozený pohyb. Vložením tlusté deky mezi sedlo a hřbet lze trochu změnit polohu sedla a zlepšit tak rovnováhu jezdce. Přináší to však i své nevýhody - je, jako by si někdo chtěl tlačící botu vycpat další ponožkou. Mnohdy je pohodlnější sehnat větší botu než jí vycpávat a tím ještě "zmenšovat". Tlustá dečka zužuje komoru sedla, takže ta pak ještě víc svírá ze stran kohoutek koně. Tato skutečnost byla prokázána měřením tlaku sedel na různá místa na hřbetu koně. Tlusté dečky také mohou zvětšit místa tlaku a zvýšit bolestivost zad koně pod sedlem.
Je zajímavé, že podložením sedla takovou dekou přinese v několika prvních dnech až měsících výrazné zlepšení pohodlí i výkonnosti koně. Potom se však problémy vrátí. Dečka totiž sedlo trochu posune (i když si toho moc nevšimneme) a místo zvýšeného tlaku se jednoduše přemístí o kousek dál. Než to začne bolet, chvilku to prostě trvá. Spousta lidí to řeší výměnou dečky a celý problém se opakuje. Tlustá nebo nevhodná dečka vyplňuje komoru sedla a způsobuje tak nerovnoměrný tlak na trnové výběžky obratlů. Pokud už používáte tlustou dečku, je lepší, když se skládá ze dvou jednotlivých "polštářků", aby uprostřed zbylo dost místa.
Jak dočasně a někdy i natrvalo řešit problémy se špatně padnoucími sedly
Řešením může být použití tenkých deček, nejlépe vyrobených z molitanu nebo podobných umělých hmot, které mají měkký okraj. Dočasně lze použít jakoukoli látkovou dečku.
Široké sedlo můžeme "vyplnit" tlustější dečkou, pro koně s vysokým kohoutkem lze vyrobit dečku s otvorem o šířce asi 4 cm, který bude nad kohoutkem koně. Tento otvor tak vlastně uvolní vrcholek kohoutku, takže má efekt stejný, jako docpání polštářů.
Měření koně
Měření hřbetu koně je nesmírně obtížná činnost. Obvykle se na hřbet přikládá nějaký kus látky, který potom přiměřujeme k sedlům. Avšak tato metoda je naprosto nevyhovující.
Lepší už je změřit záda koně ševcovským metrem. Je to jednoduchá metoda, avšak poskytuje jen velice zevrubné hodnoty. Měříme napříč kohoutkem koně, kde bude přední rozsocha sedla, a pak vždy v intervalu 10 cm směrem dozadu až k místu konce sedla.
Lepší je použít konstrukci pevných měřítek, jakýchsi tyček, která lze posunovat různými směry. Tak lépe zachytíme tvar hřbetu. Pro vyvážení sedla lze použít i vodováhu.
Dobrým nápadem je použít sádrový obvaz nebo kast (ten je příliš drahý). Přiložíme ho na hřbet koně a necháme ztvrdnout a máme dokonalou kopii hřbetu. Kůň však musí stát klidně a rovnoměrně na všech čtyřech končetinách. Použijeme-li roličky rychle tuhnoucího obvazu, které jsou široké asi 9 cm, dlouhé bývají asi 50 cm. První vrstvu ukládáme napříč přes hřbet, druhou potom kolmo na ni rovnoběžně s páteří. Tento vzorek opakujeme, až vytvoříme asi 3-6 mm silnou vrstvu. Bude-li tlustější, můžou se zastřít detaily. Než obvaz ztuhne, přiložíme vodováhu a ryskou poznačíme vodorovnou polohu. Potom "krunýř" opatrně odstraníme.
V zahraničí se někde používá měření tlaku sedla pomocí počítače. Speciální poduška 61x68 cm obsahuje 256 senzorů citlivých na tlak. Vkládá se pod sedlo a na obrazovku se zaznamenávají změny tlaku na jednotlivých místech hřbetu. Kůň může stát v klidu, ale může se i hýbat, například chodit po kruhu, klusat apod.Pomocí počítače lze posoudit vhodnost sedla, jezdce, anebo srovnávat různé sedlové dečky pod jedním sedlem.
Závěr
Nikdy, nikdy nesmíme podceňovat výstroj koně, veškeré nedostatky se nám vrátí tisícinásobným úrokem ve formě nekomfortu, snížené výkonnosti nebo úplné neschopnosti koně pracovat. Náprava nebo výměny jednotlivých součástí výstroje sice nemohou vyřešit veškeré problémy se zády koní, do velké míry se však podílí na úspěchu léčby.
ZÁKLADNÍ VELIKOSTI ZBOŽÍ PRO KONĚ:
označení
plemeno
HŘÍBĚ (00)
hříbě
SHETLAND (0)
mini poník
PONY (1)
poník
COB (2)
arab
jemný plnokrevník
hafling
quater
FULL (3)
mohutný plnokrevník
teplokrevník
X-FULL (4)
chladnokrevník
KOŇSKÝ CHOMOUTOVÝ POSTROJ
Kůň je vzácné, krásné a ušlechtilé zvíře, které si zaslouží postroj na míru. Příliš velký nebo příliš malý postroj způsobuje koni utrpení a snižuje i jeho efektivitu při práci. Nabízíme Vám tradiční koňský Chomoutový postroj vyrobený přímo na míru Vašeho koně. Následující informace Vám pomohou určit správné míry a také vybrat postroj podle Vašich ekonomických možností a estetických očekávání.
Prohlédni si ilustrativní obrázky pod textem, na kterých jsou naznačena rozměry A, B, C, a D.
Výška chomoutu, měrka označena zeleným A, se měří přibližně v místech, kde se krk koně napojuje na hruď, podle směru, který je vyznačen na obrázku.
Šířku chomoutu ukazuje měrka označena zeleným D. Měří se krk v nejširším místě. Chomout nesmí tlačit na krk. Příliš velký chomout by zase koni tlačil na kost pohyblivé lopatky a stěžoval by mu pohyb.
Měrka označena černým B stačí přibližná. Stanoví se podle ní délka bočních pásů.
Měrka označena modrým C ukazuje přibližné místo, na kterém je třeba změřit obvod koňského trupu. Z této míry se stanoví rozměry náhřbetníku. Každý chomout má jistou toleranci, protože i kůň může v průběhu roku poněkud měnit svou hmotnost a s tím související míry. Proto i chomout bude vyroben nepatrně větší.
Velikost udidel Feeling
Velikost udidla (mm)
105
115
125
135
145
155, 160, 165
Poníci
Typ poníka A,B
Typ poníka C,D
Poníci s větší hlavou
Velký kůň
Koně s jemnější hlavou
Poníci s větší hlavou
Střední kůň 1,65-1,75
Velký kůň s větší hlavou
Chladno-krevníci
Upozornění: Každý kůň je jiný a toto jsou pouze obecné informace, které neplatí ve všech případech.