- stránka věnovaná koním a parkurovému skákání
Hledat
Navigace: tomas.hrbacek5 > Slavní koně > Jappeloup

Jappeloup

Jappeloup

"Byl jednou jeden malý kůň, který neměl šanci vítězit. A byl jednou jeden jezdec, který hledal perfektního koně. Tehdy muž a kůň pošeptali jeden druhému - ´Společně zvítězíme´." To není pohádka, ale úvodní slovo k filmu o skutečném příběhu malého koně Jappeloupa, na který se můžete těšit v příštím roce. Jeho příběh také velice příhodně zapadá do našeho tématu „klusácká krev", navíc příběhy malých - velkých bytostí jsou povzbudivé, ať už jde o Napoleona nebo amerického Seabiscuita.

Jappeloup
 
Neurozený původ

Čtyřletý potomek ničím výjimečného francouzského klusáka Tyroll II a „nějaké" plnokrevné klisny Vénérable s výškou 155 cm (později 158 cm) měl vyhlídky a´la „luční směs". Byl přestavěný a i z tohoto důvodu nijak pohodlný pro jezdce, v boxe nemotorný (vyplatilo se hlídat si své nohy, aby na ně nešlápl). Nepohyboval se elegantně a navíc měl svou hlavu - v roce 1984 (OH Los Angeles, soutěž družstev) mohly sledovat miliony diváků, jak jeho jezdec Pierre Durand kráčí potupně pěšky přes rozlehlé kolbiště. Devítiletý Jappeloup ho při odmítnutí poslušnosti poslal na druhou stranu bariéry, přenechal mu otěže i s uzdečkou a před zraky všech kamer zdrhnul až do stájí. Durand však práci s rozmarným géniem nevzdal. Jappeloup byl jediný kůň, který ho mohl vynést na olympijské výsluní - což by ho před lety ani nenapadlo...

Rozpačitý začátek II

„Je příliš malý," odbyl Piere Durand majitele Jappeloupa (Henry Delage). Kůň mu nestál ani za zkušební jízdu. Pouhých 155 cm vysoký čtyřletý černý hnědák opravdu přílišné naděje nevzbuzoval - dokud se nevznesl nad překážku. Toho si však Durand všiml až o rok později na jedné soutěži, kde Jappeloup předváděl své skokové vlohy, ale také výraznou neúctu k jezdci. Jappeloup změnil působiště a čekala ho tvrdá práce. Měl absolutní „skokový sluch", ale občas si s ním nevěděl rady - naštěstí Piere Durand byl natolik zkušený, aby mu dokázal vštípit úspornější techniku, která koně tolik nenamáhala. Stejně jako v případě Hally byla nejdůležitějším bodem výcviku Jappeloupa trpělivost.

Splněný sen v Soulu

Opracování surového drahokamu se vyplatilo - v roce 1982 se Jappeloup stal po třech bezchybných dnech ve Fontainable mistrem Francie a jeho kariéra zamířila rovnou pod pět kruhů na OH v Los Angeles v roce 1984. V soutěži družstev Jappeloup předvedl díky chybě jezdce svou temnější stránku (viz výše), na kterou jeho jezdec jistě nerad vzpomíná. Vše si vynahradili v dalších letech, kdy vítězili na prestižních mezinárodních závodech stylem - kde nevyhraje Milton s Johnem Whitakerem, tam vyhrajeme my. Černo-bílá mánie Jappeloup versus Milton učinila z komorního prostředí parkurového skákání kotel napětí kdekoliv se tito dva koně objevili. Pierre Durand však nejvíc toužil po zlatě olympijském a to se mu splnilo v roce 1988 v Soulu.

Stavitel parkurů Olaf Peterson postavil v jezdeckém centru Kwachon impozantní skoky vyjadřující historii, tradice i krásu země. Jezdce čekaly na 770 m dlouhé trati překážky o výšce do 1,60 m, šířka oxeru až 2 m a délka vodního příkopu 4,60 cm. Jappeloup držel francouzské skóre nízko, ale na medaili si musel počkat do finále soutěže jednotlivců a poloprázdný stadion. Finále se konalo v poslední den a nebylo součástí programu závěrečného ceremoniálu. Když v osm hodin vjížděl do kolbiště první jezdec, na stadionu pro 75 tisíc diváků se sešlo kolem 200 lidí, v době rozeskakování počet diváků narostl na cca deset tisíc. To však nijak nesnižuje famózní výkon malého Jappeloupa, který přišel, viděl a zvítězil.

Příliš krátká penze

V roce Olympiády v Soulu bylo Jappeloupovi 13 let. O tři roky později ho Pierre Durand z vděčnosti penzionoval. Kůň se s veřejností slavnostně rozloučil pod „Eiffelovkou" v roce 1991, bohužel o tři měsíce později uhynul údajně na infarkt. Tato událost se stala předmětem soudní pře. O Pierru Durandovi bylo známo, že je nejen olympijským jezdcem, ale také úspěšným a tvrdým podnikatelem, sponzorem závodů a držitelem výhodných pojistek. Jeden z funkcionářů francouzské jezdecké federace ho otevřeně nařkl ze zabití Jappeloupa a pojistného podvodu. V kuloárech se hovořilo o tom, že kůň uhynul při požáru za podivných okolností - až příliš podivných. Durand žaloval tohoto funkcionáře pro urážku na cti a soud vyhrál (John Borneman - Mode of Comparison - the University of Michigan press, 2006)

 
© speedhorse.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma