Proč lonžovat?
Mnoho jezdců (včetně mnoha profesionálů, kteří by skutečně měli vše znát) je příliš líných lonžovat. Chtějí přejít hned k „veselejší části", ježdění. Neuvědomují si však, že jim bude chybět neocenitelná pomůcka, pomoci níž mohou ustálit tempo, rovnováhu, pozornost, přilnutí a uvolnění ještě před tím, než si na koně vůbec sednou. Mohou pak obsednout koně, který je již připravený korektním lonžováním, je zahřátý a může začít pracovat.
práce na dvou lonžíchSprávná příprava na lonži je osvědčenou a právoplatnou metodou, jak začít pracovat s mladým koněm pod sedlem. Proces obsedání bude bez nehod, pokud ho řídí vzdělaný trenér. Kůň nikdy nebude procházet „fází vyhazování", ale jeho příprava bude postupovat klidně a bez výkyvů.
Lonžování může být účinnou zahřívací metodou i pro „čerstvě obsednutého" koně. Může to být bezpečný a účinný způsob, jak zjistit náladu koně, posoudit jeho chody, momentální formu a jak zahřát jeho svaly a připravit jeho hřbet na hmotnost jezdce.
Když se kůň pohybuje po stálém, kulatém kruhu ve stálém tempu bez jezdce, pak je připraven k ježdění, bez ohledu na svůj věk a stupeň výcviku. Osobně bych si nikdy nesedl na koně, který neumí tyto věci na lonži, protože pokud nedokáže udržet stálou linii pohybu a stálé tempo bez hmotnosti jezdce, jistě nebude schopen to udělat, když ponese na svém hřbetě 50-100 kg.
práce na dlouhých otěžíchLonžování je tedy základem práce na ruce a na dlouhých otěžích. Lze ho použít při redrezuře a rehabilitace koní, kteří se zotavují ze zranění a je skoro nemožné s nimi pracovat bezpečně a účinně bez korektního lonžování.
Práce v kruhové ohradě, která se stává v určitých kruzích tak populární, není náhradou lonžování, protože obvykle vede k tomu, že koně běhají dokola jako bezhlavé kuře, zatímco člověk není schopen ovlivnit jejich tempo, rovnováhu, držení těla a velikost kruhů tak přesně, jako na lonži.
Účel lonžování
práce na ruce, piafaJak jsem již stručně zmínil, cílem lonžování je pomoct koni najít jeho rovnováhu tím, že se na lonži učí jít krokem, klusem a cvalem na kruhu, ve stálém tempu a se stálým kontaktem s lonží. Rozvíjí jeho horní linii těla, svaly hřbetu i zádě a může pomoct formovat návyky na korektní držení těla, takže pro něho a jezdce bude snazší najít si rovnováhu (stálá linie pohybu a stálé tempo) v korektním držení těla i při práci pod sedlem. Pouze vybalancovaný kůň bude na otěži. Nevybalancovaný kůň může mít hlavu dole, ale nebude ve skutečnosti na otěži.
Výstroj
Každá práce potřebuje řádnou výstroj, aby ji bylo možné provádět úspěšně. Nevhodná výstroj může být i u těch nejšikovnějších příčinou nezdaru. To je důvod, proč bude vzdělaný trenér vždy trvat na vhodné výstroji. Vždy lze poznat kvalifikovanost jezdce/trenéra podle jeho výběru výstroje a podle toho, jak ji pak využívá. Nechápu, kde tolik jezdců bere odvahu si myslet, že dosáhnou úspěchu s nevhodnou výstrojí. Neuvědomují si, že jejich práce na lonži je pokažená ještě před tím, než vůbec vstoupili na jízdárnu.
Lonžovací obnosek
Vhodný obnosek je základem korektního (tedy účinného, úspěšného) lonžování. Bohužel většina obnosků, které lze sehnat v obchodech, je příliš velkých, aby seděli jakémukoli koni, často bývají příliš vypodložené, takže pomůcky lonžujícího nedojdou až k nosu koně. Nejlepší jsou ty obnosky, které lze objednat na stránkách SRS Kollektion a portugalské obnosky, které lze sehnat prostřednictvím dovozců iberské výstroje.
Protože obnosek působí na nos a dolní čelist, je to mnohem účinnějším prostředkem k ohnutí, než udidlo. A na rozdíl od udidel nikdy nevyvolá reakci v podobě zatnuté nebo otevřené huby.
Vyvazovací otěže
Většina koní potřebuje podporu vyvazovacích, aby byli schopni najít rovnováhu, aby byl lonžující schopen uzavřít kruh pomůcek a aby pomůcky lonží mohly projít skrz a dosáhnout k zadním nohám koně. Nejlepší jsou jednoduché kožené vyvazovací otěže bez pružného gumového kroužku. Tyto kroužky mohou někdy poskakovat a kazit přilnutí. Pružné vyvazovací otěže učí koně lehat si do udidla.
Vyvazovací otěže mají být připnuté tak, aby byly vodorovně, když je kůň vybalancovaný. Pokud jsou příliš dole, táhnou hlavu dolů a koně dostanou na předek.
Vídeňské otěže ve tvaru Y, které jsou připnuté mezi předníma nohama, táhnou hlavu dolů a koně házejí na předek. Jsou kontraproduktivní a nedoporučuji je.
Pokud koně nesou hlavu a krk příliš dole, lze si pomoct tak, že se vyvazovací otěže připnou trochu výš.
Vyvazovací otěže musí být dostatečně krátké, aby umožnily propojení pomůcky lonží se zadníma nohama koně, ale také dostatečně dlouhé, aby nos koně byl během pohybu mírně před kolmicí.
Když se kůň pohybuje v rovnováze, vyvazovací otěže mají být trošku volné, nos mírně před kolmicí a lonž v kontaktu s jeho hubou.
Lonžující musí neustále sledovat a posuzovat chody koně a jeho držení těla. Podle toho musí přizpůsobit vyvazovací otěže, dokud kůň nenajde rovnováhu a pomůcky lonžujícího jím nerušeně neprojdou.
Lonžovací/jezdecký obnosek
Najít dobrý lonžovací obnosek je těžší, než by si jeden myslel. Především je většina z nich vyrobena s tím, že se na něm začne pracovat s mladým koněm na lonži, to se dělá pár týdnů a pak se prostě obnosek nechá být. Nemusí být velmi kvalitní. Některé jsou dokonce nylonové a velmi nestabilní. Navíc jsou některé z nich natolik vycpané, že jsou stále volné, bez ohledu na to, jak moc utáhnete, a mohou se stáčet okolo hlavy koně, když na lonži začne táhnout. Obnosek by to neměl dělat, protože to koně zraňuje - lícnice na druhé straně se mu dostane do oka, když se nánosník stáhne dovnitř. To je špatné. A za třetí málokdy má obnosek ještě jeden řemen, který potřebuje, aby ho udržel na místě a zabránil této „oční" nehodě.
Většina jezdců to neví, ale můžete použít lonžovací obnosek na ježdění, ideálně nějaký lépe zkonstruovaný. Ježdění mladých koní spočívající v tom, že je učíte jít dopředu a možná zabočit, lze snadno provádět na obnosku. Existují obnosky z iberské tradice, které se používaly místo stihlového udidla, a to až na úroveň ježdění na drezurní uzdě. Protože kroužky po stranách lze použít k připnutí otěží a nechat je dělat to, co má dělat stihlo, tedy ohnout a sestavit, takže nemůže kvůli tomu dávat koni do huby udidlo. Pomůcky otěžemi nemusejí při ohýbání působit na čelist, ale spíš na týl ze strany, kdy prostě stáhnou přední část hlavy do strany. Velmi účinné sestavování. Jezdec samozřejmě musí vědět, jak může ohnutí přimět koně vyklenout krk. Jinak jsou otěže pouze balančním řemínkem, tak jako je stihlové udidlo pro mnohé jezdce.
Někteří koně jsou skutečně velmi dopřední a počáteční podpora pod sedlem má jediný cíl, a to zpomalit je a uklidnit. Jezdecký obnosek může být za takových okolností skutečně dobrý, protože nezpůsobuje bolest. Může však připadat tak trochu jako "bezmocný".
Obvykle jsou na obnosku po stranách zvláštní očka pro připnutí řemínku s udidlem. Je to pro lonžování koně s použitím udidla, jako „jsem 3,5letý mladík a potřebuji si zvyknout na různé věci". Nepoužívejte obnosek pro připnutí lonže a kroužky udidla pro připnutí vyvazovacích otěží nebo něčeho podobného. Proč používáte obnosek? Abyste chránili hubu koně. Neničte ji tím, že připnete do udidla vyvazovací otěže! Na obnosku jsou tři nebo více kroužků a pokud pociťujete nějaký důvod vyvázat koně, nepoužívejte kroužky udidla.
Lonž
Preferuji bavlněné lonže, protože podporují citlivé vedení koně a v případě nehody nespálí ruku tolik, jako nylon. Lonž má být dostatečně dlouhá, aby kůň mohl chodit po kruhu o průměru 20 m.
Bič
Dobrý lonžovací bič je další nepostradatelnou pomůckou. Má být dostatečně dlouhý, aby dosáhl na koně na středně velkém kruhu, musí být lehký, aby netížil ruku a zápěstí lonžujícího. Pokud je bič příliš dlouhý, je těžký a jeho pohyb není pohotový ve chvíli, když se lonžující chce dotknout zadní nohy koně přesně a včas.
Technika lonžování
Nebudu mluvit o prvotním lonžování mladého koně, protože článek by byl příliš dlouhý.
Lonžující musí přesně regulovat velikost kruhu, tempo chodu a rovnováhu koně, dokud vše není optimální a kůň nepoužívá správné svalové skupiny, protože pouze tak bude tato práce přispívat k dobrému výcviku a zlepšování pohybu koně.
Aby lonžující koni pomohl vytvořit přesný kruh, má stát na jednom místě a nepopocházet, protože by nebyla jeho ruka pro koně dostatečně spolehlivým kontaktním bodem a lonž by ho nemohla dobře vést. Na druhé straně je velmi prospěšný cvik, kdy lonžující vede koně podél dlouhé stěny jízdárny a poté ho stočí na kruh.
Lonž se drží vnitřní rukou, bič vnější. Jinými slovy: když lonžujeme doprava, pravá ruka je ta vnitřní, levá vnější.
Konec lonže je smotaný do vnitřní ruky.
Lonž je zapnutá do středního kroužku lonžovacího obnosku. Existuje spousta dalších možností zapnutí lonže, ale nebudu se zde o nich zmiňovat.
Lonžující podpoří pomůcky lonží svým trupem: musí proto stát vzpřímeně, s pevnými svaly trupu a má mít propojený loket s kyčlí, takže pomůcky lonží mohou projít jeho tělem „do země". Když se toto propojení ztratí, pomůcka ztratí pro koně smysl, kůň ztuhne nebo se začne bránit.
Loket musí být ohnutý, ruka a prsty uvolněné a pěst lehce uzavřená, aby zajistila citlivou lehkost. Hřbet ruky má tvořit rovnou linii s předloktím, takže pěst není ztuhlá a neblokuje energii.
Ruka lonžujícího zůstává relativně klidná - je třeba se vyhnout velkým pohybům. Pokud je nutné použít větší pomůcku spojenou s pohybem celé paže, ruka se musí vrátit do korektní pozice ihned po pomůcce.
Lonžující může skrze lonž cítit celé tělo koně. Čili cítí, kdy kůň udržuje napětí a kdy ho zahodí. Tato citlivost je důležitým předpokladem toho, že lonžující bude schopen poznat, které svalové skupiny je ještě potřeba uvolnit.
Lonž lze použít k ohnutí krku a týlu do strany. Lze ji použít také k regulaci tempa a jako signál pro přechody směrem dolů (do nižšího chodu). Ohýbající pomůcky lonží lze aplikovat tehdy, když vnitřní přední noha koně je dole, nebo když vnitřní zadní nohy je dole.
Ohýbající pomůcky lonží lze použít k uvolnění týlu a krku a pomohou také uvolnit napětí vnitřní plece nebo kyčle, pokud se dají, když je odpovídající noha na zemi.
Tyto uvolňující ohýbající pomůcky lze dávat v sekvencích, například: vnitřní přední > vnitřní zadní > vnitřní přední, nebo vnitřní zadní > vnitřní přední > vnitřní zadní, nebo vnitřní přední > vnitřní přední > vnitřní zadní > vnitřní zadní.
Míra tlaku může být pro všechny tyto pomůcky stejná, nebo se může měnit. Často je vhodné zvyšovat tlak u každé pomůcky od lehkého po pevný, takže poslední tlak je nejpevnější a oslovuje vnitřní zadní nohu, která se ohne proti zemi („zapéruje"). Zlepší se tím rovnováha koně. Tyto sekvenční pomůcky lze také použít pro zpomalení tempa.
Někdy jsou účinnější pomalé, protáhlé ohýbající pomůcky.
Bič se má držet tak, že jeho špička spočívá na zemi. Pokud je neustále zvednutá a ukazuje na hlezno, jak někteří lidé dělají, slouží jako permanentní pobízející pomůcka, podobně jako neustále stisknutá holeň: kůň bude zpočátku utíkat a nakonec se ji naučí ignorovat jako bezvýznamnou. Lonžující tak ztratí možnost naučit koně na stále jemnější pomůcky.
Pokud je bič skloněn k zemi, když se kůň pohybuje s dobrým kmihem, pak samotné zvednutí biče za koněm poslouží jako pobízející pomůcka.
Pokud kůň ignoruje zvednutí biče, následující větší pomůckou je švihnutí bičem velkým, pomalým pohybem zezadu dopředu-nahoru.
Lonžující se musí naučit používat celou délku biče včetně šlahounu jako prodloužení své paže.
Následující silnější pomůckou je svištivý zvuk, vyprodukovaný rychlejším, dlouhým pohybem šlahounu.
Když jsou na jízdárně i jiní koně, je třeba se vyhnout zvukům biče, aby je to nepolekalo.
Další ještě větší pomůckou je dotyk šlahounu biče na zadní nohu ve chvíli, kdy s ní kůň dělá krok.
Lonžující vyšle koně na kruh tím, že zvedne bič směrem k hlavě koně nebo jeho lopatce. Aby lonžující dostal bič do správné pozice, musí ho držet u země a pomalu přesunout dopředu, potom zvednout tak, že kůň uvidí pouze pohyb šlahounu směrem k hlavě, ale neuvidí pohyb zezadu dopředu. Jinak by si ho mohl špatně vysvětlit jako pobízející pomůcku.
Kůň se rychle naučí, že zvednutí biče za jeho zádí nebo zhoupnutí šlahounu zezadu dopředu znamená „jdi dopředu", zatímco bič ukazující k lopatce a možná zhoupnutí šlahounu tímto směrem znamená „jdi ven". Pokud kůň potřebuje zpomalit a přitom jít ven, lonžující může vést bič pod lonží a zvednout ho před hlavu koně.
Pokud se bič nepoužívá, lonžující ho má strčit do podpaží špičkou dozadu. Nekoordinovaným, prudkým, velkým pohybům bičem je třeba se vyhnout, protože mohou koně polekat.
Hlas může mít velký význam především u mladých koní nebo u těch koní, kteří se nesoustředí nebo jsou nejistí.
Stoupající intonace hlasu je pobízející pomůcka.
Klesající intonace hlasu je uklidňující pobídka.
Většina koní se naučí poslouchat a reagovat na hlas velmi rychle. Hlasem lze podpořit pomůcky bičem a lonží.
Řeč těla lonžujícího musí být klidná, rodičovsky vyrovnaná a rozhodná.
Stejně jako pod sedlem má být kůň i při lonžování zarámován mezi pobízející a omezující pomůcky.
Bič přivádí koně na lonž, pokud je to nutné. Lonž pak uvolňuje týl, krk, plece a kyčle a recykluje energii zpět do zádě.
Naučit koně chodit po obvodu kruhu je tou nejtěžší částí celého lonžování, protože mnoho koní chce následovat člověka do kruhu. Lonžující musí citlivě vystrčit plece koně ven na obvod, zatímco couvá směrem do středu kruhu. Bič má koně vést dopředu nebo ven a lonžující má lonž odmotávat hladce a rychle, aby koně neúmyslně nestáhl dovnitř.