- stránka věnovaná koním a parkurovému skákání
Hledat
Navigace: tomas.hrbacek5 > Jak to vlastně všechno začalo

Jak to vlastně všechno začalo

Reepond

Anglický plnokrevník A1/1, valach

Všechno to začalo v 7 letech, kdy jsem dostal příležitost se s jednou paní střídavě starat o plnokrevného valáška Reeponda. Koníkovi jsme dali přezdívku Rypáček. Rodiče mě vozili za Rypáčkem pravidelně 3 x do týdne téměř rok. Starání spočívalo ve vykydání hnoje, čištění, lonžování, ježdění...

Byl to moc krásný a na ošetřování hodný koník.

Tady mě také rodiče poprvé posadili na koně a tím začala má vášeň pro tato zvířata. Bohužel Reepond byl koník stáhnutý z dostihů a měl jít na jatka. Před jatkami ho zachránil pán, kterému bylo koníka líto, a tak  ho odkoupil na rekreační ježdění. Reepond měl  něco s nohou a bolela ho záda.  Přestože moc nepracoval, dostával  denně oves...Dokážete si takového koně představit, ne? Když jsme ho brávali ven,  ať už do výběhu, na jízdárnu nebo do terénu, kůň byl nevycválaný, dělal bordel a neposlouchal. Byl hodně paličatý. Někdy jsme měli problém i s vylonžováním. Přemlouvali jsme majitele, ať mu oves nedává. Majitel, ale krmil Rypáčka ovsem  nadále, takže byl koník stále moc divoký. Většinou jsem na Rypáčkovi jenom krokoval a klusal, ve cvalu strašně vyhazoval a já třeba za jeden den spadl i třikrát. Nepomohlo ani vyvázání, ani to, že byl koník na lonži. Stále si dělal všechno po svém. Nejhorší bylo, když jsme byli na vyjížďce venku. Vždy se rozběhl, a běžel s větrem o závod, do toho vyhazoval, prostě snažil se ze všech sil shodit svého jezdce a jakmile se mu to podařilo, pokračoval bez jezdce, jakoby se nechumelilo. Takže jsme se téměř vždy z vyjížďky vraceli po svých a doufali, že je Rypáček již doma ve stáji.  Ten samozřejmě stál u výběhu koní a koukal na nás, odkud, že to jdeme.  To byl prostě Rypáček. Maminka s taťkou, mi hodně pomáhali. Ačkoliv se mamce moc nechtělo, nebylo zbytí a jezdila na Rypáčkovi také. To bylo pádů :))) Nebylo týdne, kdy by z Rypáčka někdo nespadl. Taťka ten zase pomáhal s lonžováním a sprchováním Rypáčka. Rypáček měl moc rád vodu. Moc rád se také pásl na trávě.

Na ošetřování byl Rypáček 100% koník. Nechal si ode mě líbit úplně všechno. Přestože jsem byl malý, zvládal jsem sám očistit i kopyta. Byl to velký mazel.

Neustále se u Rypáčka střídali lidé, ale nikdo dlouho nevydržel. Každý to vždycky po krátké době vzdal. Stačilo nasednout a  jednou spadnout...

Bohužel majitel už měl těch Rypáčkových vylomenin  dost, a tak se rozhodl Rypáčka prodat. Doma jsem to probrečel . Nakonec se koník prodal na rekreační vožení starších lidí, takže co na to říct. Dál už o Rypáčkovi nevím.

Byl to koník, který má stále místo v mém srdci.

P4110196.JPG
PB060187.JPG
P6140135.JPG
P6140114.JPG
PB060178.JPG
PICT7769.jpg
PICT7772.JPG
PICT7787.jpg
P5160020.JPG
PB130313.JPG
P2280055.JPG
P2280060.JPG
P2210012.JPG
P4160016.JPG

Aspect

 

Narozen: 15.5.1995

- valach

- čokoládový ryzák

 

Původ:

Otec: Ascot

Matka: Jackelina po Quoniam Jihlavský

 

Aspect je  ustájený v jezdecké stáji Fénix Odrlice, pod kterou jsem registrovaný.

Za Aspectem  mě rodiče vozili 1 x týdně, abych se zdokonaloval v jízdě na koni pod dozorem trenérky. V té době jsem jezdil na Rypáčkovi a souběžně na Aspectovi.

Na  Aspectovi jsem se učil převážně skokovou gymnastiku, chůzi a klus přes kavalety,  cval.

Jezdil jsem také na vyjížďky, což bylo pro mě nové. Na Rypáčkovi jsem spíše krokoval a klusal.  

Aspect byl starší koník, hoooodně vysoký, ( já hodně  malý :)))) ),  ale strašně hodný, vyrovnaný,  a v té době skákal parkury. Vyhodit mě na tak velkého koně bylo docela dřina. Naučil jsem se na něm plno věcí. Jezdil jsem i na lonži bez sedla, něco jako voltiž :) . Vždycky tam se mnou byla mamka a taťka , pomáhaly mi s čištěním a ze vším co jsem potřeboval . Teď už jenom jezdím do Odrlic na návštěvu nebo na hobby závody :) .

P4030061.JPG
P1000195.JPG
P1000993.JPG
P1010012.JPG
P4030056.JPG
P1000199.JPG
P1000225.JPG
P1000198.JPG
Kopie - P5150012.JPG
P3200192.JPG

Agnes Old

 

narozena: 2003

otec: GOTTWARD RAŠÍN (Gottward)

matka: ARIE OLD (Silvaner B. x Przedswit XII Alb.)

výkonnost: parkur do 100cm

 

Po prodeji Rypáčka našla mamka na inzerát, že nějaká paní hledá plnoletého jezdce na svou kobylku. Mamka na inzerát zavolala a domluvila si s paní schůzku. Přestože paní trvala na zkušeném plnoletém jezdci, nakonec souhlasila a já začal v 8 letech s rodiči dojíždět za Agneskou.

Za Agnes Old jsem jezdil i s mojí mámou k majitelům Konečným až do Loučan. Agnes měla přezdívku Anežka. Kolem levého oka měla pigmentovou skvrnu. Ze začátku, když jsem se s majitelkou v ježdění  na Anežce střídal, byla Anežka hodná, ale majitelka později otěhotněla, a tak jsem na Anežce jezdil jenom já. Já byl malý a ona mě na zádech skoro ani necítila. Problém byl v tom, že se Anežka hodně  lekala a vymýšlela. Byla nejvyšší ze stáje a byla strašně citlivá. Měla strupy na spěnce a na vemínku. Sice to bylo nechutné, ale všechno se to ručně muselo vybírat. Léky na namazání kupovala máma na veterině a majitelka Anežky nám to vždycky proplatila. I přesto že byla majitelka těhotná, tak se mi snažila pomoct. Když mohla, tak s námi byla u Anežky a trénovala mě. Problém byl, když někdo odtamtud měl skokový trénink. To se tam nemohlo ani krokovat. Při tréninku, kdy mě trénovala majitelka ,tak jsem zkoušel krokovat, klusat ,cválat i skákat řadu. A vše proto, abych s Anežkou neměl tolik práce. Někdy se se mnou rozcválala až na konec jízdárny , potom se zastavila a já spadl „ naštěstí na písek „. „ )) Jednou se mi stalo, že jsem jel na dvojskok, přeskočil jsem ho, a dopadl Anežce přímo na krk. Já se modlil, aby nedala hlavu dolů a ona naschvál po chvilce ohnula hlavu ke trávě a já jako na skluzavce sjel po krku až dolů na zem. I když to nevypadalo nijak tragicky tak přece pád z takové výšky jaksi bolí. Místo toho, abych dopadl na nohy, tak jsem udělal kotrmelec a dopadl na zadek, který mě bolel další dva týdny. K Anežce jsme se snažily jezdit každý den, ale benzín v té době stál hodně peněz. Když jsme jely za Anežkou tak jsme přijely domů až  pozdě večer. Já se někdy na Anežce trošku bál, protože jak jsem zmínil se pořád všeho lekala. Jednou se lekla i motýla, který vyletěl z kytek, které byly podél jízdárny. V zimě, když byla zamrznutá jízdárna , tak jsme musely jezdit v kruhové hale, která byla 20x20 metrů, no možná i míň .To bylo teprve něco, i tam se Anežka bála a já také. Ze stáje Anežku musela vyvést maminka . Anežka jako mladý koník měla úraz na noze a od té doby, když vycházela ze stáje, letěla jako tank a převálcovala všechny a všechno co jí stálo v cestě.

Nakonec musela majitelka Anežku z důvodu mateřské a tím nedostatku času prodat.

P1030494.JPG
P1000172.JPG
P1000182.JPG
P1000325.JPG
P1000749.JPG
P1000750_01.JPG
P1000754_01.JPG
P1030334.JPG
P1030381.JPG
P1030386.JPG
P1030389.JPG
P1030441.JPG

Linda 

Na klisničce jménem Linda jsem jezdil ve stejném oddílu a i pod stejnou majitelkou jako u Beauty. První jsem jezdil na Lindě a až po nějaké době na Beauty. Později jsem se střídal na obouch klisničkách obden, ale radši jsem jezdil na Lindě. Linda byla totiž starší a tlustší postavy, tím pádem byla o něco pomalejší, což bylo pro mě o dost snadší při ježdění. Na Lindě jsem dělal i moje první zkoušky na poníka, které jsme spolu zvládli. Na ZZVJ  si všichni mysleli,  že je Linda březí, ale když jsme jim řekli, že je jen tak dobře živená, tak tomu nechtěli věřit a smáli se. Linda byla takový větší poník, chybělo jí 2 centimetry a už by se považovala za velkého koně. Na Lindu jsem měl problém vylézt, vylezl jsem na ní jenom z nějakého většího pařezu. Probíhalo to asi takhle -postavil jsem si Lindu k pařezu, už jsem měl skoro nohu ve třmenech, ale najednou si Linda o krok popošla, dala hlavu dolů, aby si uzobla kousek trávy a já jí málem spadl pod břicho. Někdy jsem na ní vylezl hned, ale někdy mi to trvalo klidně 5 minut . Když jsme jeli do terénu, tak jsem si šel Lindu chystat o 10 minut dřív, aby na mě potom nemuseli ostatní čekat. Do terénu jsem mohl jezdit jenom na Lindě, protože nikdy nevyhodila, byla takový učitel,  který toho hodně naučil. Právě Linda mě naučila skákat přes překážky a celkově líp jezdit. Na Lindě mě ze začátku trénovala jedna paní trenérka a později právě paní trenérka Alena Sobotková .  Po nějakém čase se paní majitelka rozhodla, že Lindu prodá i přesto že říkala, že by ji nikdy neprodala . Nakonec ji teda prodala nějakému pánovi, který si ji odvezl a já probrečel celou noc. Linda byla můj nejoblíbenější kůň, až do doby, kdy jsem potkal Merlina, který se později stal mým vlastním koněm. Tyhle dva koně jsem měl a mám nejraději. Linda sice někdy vyhla skok, ale to podle mě každý i profesionální kůň. Vždycky , jak jsem přišel do stáje , tak jsem utíkal za Lindou a hned jsem jí dal plno chleba a mrkví, hold všechno co jí chutnalo. Linda byl mazel s velkým M na začátku .

P1050174.JPG
P1030201.JPG
P1050116.JPG
P1050174.JPG
P1040777.JPG
P1050326.JPG
P1140684.JPG

Beauty

 

Plemeno:  Český sportovní pony

Barva:  Ryzka s odznaky

Matka:  68/80 Beruška

Otec:  2829 Liken

 

105b1500.jpg beauty.jpg

Na Beauty jsem začal jezdit v Lošově, kde jsem jezdil už dřív na klisničce jménem Linda. Beauty si koupila paní majitelka  pro svého malého syna. Jenže Beauty měla 3 roky a já na ní víceméně seděl poprvé. Po nějaké době to syna majitelky přestalo bavit a ona Beauty nechtěla prodávat, tak mi nabídla,  že můžu na kobylce jezdit a když si ji vycvičím,  tak můžu vyrazit i na nějaké ty závody. Beauty ale nikdy v životě neskákala a já se ještě pořád učil cválat. V Lošově jsem v té době  potkal paní Trenérku Alenu Sobotkovou se  kterou jsme pořádně trénovaly, až jsme to dotáhly na moje první závody v Doloplazech. Sice jsme skončily poslední, ale tak začaly moje závody. Měly jsme velké štěstí, že Beauty šla do vozíku(přepravníku) bez problému. Paní majitelka nás pořád nutila, abychom skákaly,  tedy abychom se pořád zlepšovaly. Ale Beauty to skákání už  zmohlo a překážky začala zhazovat a postupně jak jsme jezdily na závody tak strácela sílu. Paní majitelka bez našeho vědomí Beauty prodávala a na bazošu, kde jsem objevil  fotky se mnou a Beauty. :((((

 

Základní údaje

Evidenční číslo:                              

68/326                                        

Základní jméno:

Beauty

Narozena:

15.4.2008

Pohlaví:

klisna

Plemeno:

český sportovní pony

Barva:

Ryzák

Plemenná kniha:

HPK

Datum zařazení:

19.3.2011

V chovu:

ANO

Genetický zdroj:

NE

Akcelerační program:

NE

 

Výkonnostní zkoušky                                           

                                                          

Třída

8.4

KVP

120 cm

KVH

114 cm

OH

135 cm

Ohol

14.00 cm

 

 

 

 
P1150503.JPG
P1150511.JPG
P1150516.JPG
P1150520.JPG
P1140022.JPG
P1140020.JPG
P1140430.JPG
Dfp6DWIw7RxT6HevGQv6stUiMi8lWWBbdNN26O-RGAI_-PzdUbc0FQ59UIcaCVwTF5VonwE.jpg
DSC05025.jpg

Merlin 

 Rodiče se nakonec rozhodli po dlouhém přemlouvání,  že mi  pořídí vlastního koně. Dne 5.8.2012 jsme se jeli podívat s mojí trenérkou paní Sobotkovou na 3 koně, kteří prošli úzkým výběrem z velkého množství inzerátů. Nejprve  jsme se  jeli podívat na Merlina,  který byl ustájený až za Ústí nad Orlicí . Jak jsme tam přijeli, majitelka Merlina (tedy slečna Vaňousová ) tam už na nás čekala . Nejprve nás provedla stájemi a pak nám ukázala Merlina, který se zrovna pásl na trávě. Hned jak jsem ho uviděl měl jsem jasno, oba jsme si padly do oka . Pak slečna  Vaňousová odvedla Merlina do maštale a nachystala ho na ježdění. Pomáhal jsem s jeho čištěním. Jakmile  byl nachystaný, vzali jsme koníka  na jízdárnu a  začaly jsme jezdit. První jezdila slečna Vaňousová ,aby nám ukázala co Merlin umí. Pak jsem na něj sedl já a on byl úplné zlatíčko. Zkusily jsme nejprve drezuru, následně i skoky a on byl prostě boží . Po ježdění jsme se s majitelkou Merlina rozloučili a řekli jsme, že se ještě rozmyslíme a dáme vědět a jeli jsme se podívat na další 2  koně. Shodou náhod byly oba koně ustájeni v jedné stáji ve Valašském Meziříčím, takže jsme to měli na jednom místě. První kůň byl tak líný, že jsem  ho musel pobízet s kovovými špornami, aby se vůbec rozešel . Druhý kůň byl 100% anglický plnokrevník , takže když jsem mu povolil otěže, začal bezhlavě utíkat , i majitelka koně říkala, že na závodech koníka  jenom řídí doprava a doleva a on utíká. Po objíždění koní nám pořádně vyhládlo, tak jsme si zajely na večeři . Chtěli jsme zavolat slečně Vaňousové, že by jsme si Merlina určitě  vzaly . Ale slečna Vaňousová nám nebrala telefon, takže jsme si mysleli, že už je Merlin prodaný . Byl jsem z toho moc nešťastný. Nakonec nám ten telefon slečna vzala a ptala se, co jsme potřebovali. Tak jsme jí řekli, že si Merlina odkoupíme pokud možno  ještě dnes a ona souhlasila, ale prý až na druhý den , že se chce s Merlinem rozloučit. Při cestě zpátky jsem měl strašný strach, když tátovi někdo zavolal a já si myslel, že volá slečna Vaňousová a říká že je Merlin prodaný, ale neozvala se. Na druhý den jsme teda s velkým stresem jeli pro Merlina , to byly otázky :) : myslíte že půjde do vozíku a takový…  :) .Jak jsme podepsali kupní smlouvu  spadl mi kámen ze srdce a já si řekl: „konečně jsem se dočkal „. Slečna Vaňousová nám nabídla k odprodeji Merlinovo sedlo s beránkem , podbřišákem , třmeny ,kýblem pamlsků a s krásně hnědou uzdečkou , a mi hned souhlasily . Hned jsme to naložili do auta a šli pro Merlina .Merlinovi se to nějak nezdálo, ale s pomocí lonžek zabruslil do vozíku a stál . Jeli jsme už konečně do stáje. Po příjezdu jsme vyložili  Merlina , věci a jeli jsme domů . Jak jsme přijeli,  já si lehl a s klidnou myslí jsem usnul.

 

P1150642.JPG
P1150628.JPG
P1150629.JPG
P1150630.JPG
P1150632.JPG
P1150633.JPG
P1150641.JPG
 
© speedhorse.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma