- stránka věnovaná koním a parkurovému skákání
Hledat
Navigace: tomas.hrbacek5 > FREDERICO CAPRILLI

FREDERICO CAPRILLI

*08.04.1867    †06.12.1907

Federico Caprilli portrét

Zakladatel moderního skokového a terénního ježdění se narodil 8. dubna 1867, zemřel 6. prosince 1907 na následek zranění, které utrpěl při pádu z koně.
Ve svých třinácti letech vstoupil do vojenské koleje ve Florencii, byl vojákem z povolání. Byl povolán do slavného jezdeckého učiliště v Pinerolu, kde byli vojáci cvičeni pouze ve vojenském služebním ježdění.
Ve skoku do výšky na sebe upozornil Caprilli, když skočil tehdy neobvyklou výšku 140 cm. Byl vyslán do učiliště Tor di Quinto, kde se věnoval hlavně terénnímu ježdění a poznal jeho význam při práci s těžko ovladatelnými nebo zkaženými koňmi.  Ve funkci instruktora začal svoji „přirozenou“ metodu ježdění uplatňovat jako učitel. Správnost své metody dokazoval vítězstvími ve skoku do výšky výkonem 160 cm, později v roce 1901 výškou 185 cm. Jednalo se o stehnový (lehký) sed nejen při skoku samém, ale i najíždění, zkrácené třmenové řemeny, které umožňovaly pevné našlápnutí do třmenů.
Caprilli docílil na neveřejných závodech světového rekordu ve skoku do výšky 208 cm. Propagátorem „italského“ ježdění u nás byl hlavně ve dvacátých letec h Rudolf Popler a jeho žáci. Caprilliho objevné dílo, i když byla snaha mnohokrát ho „vylepšit“, je v zásadě stále platné.

Federico Caprilli skok

Caprilliho sed
S Caprilliho sedem, což znamená sed „dopředu" při skoku, se setkáme v parkuru. V mnoha příručkách a encyklopediích se můžeme setkat také s názvem „lehký stehnový sed". I když si většina z nás myslí, že skákání je pro koně přirozenou a samozřejmou věcí, není tomu tak. Pokud se kůň v přírodě setká s překážkou, raději se jí vyhne, než aby ji dobrovolně přeskočil. Caprilliho sed usnadňuje koni zdolání překážky - tedy pro něj nepřirozeného pohybu.

Dnes již klasický sed nese jméno italského trenéra kavaleristické školy a zakladatele italského jezdeckého stylu, Federica Caprilliho (1868 - 1907). V roce 1895 objevil lehký, dopředu směrovaný sed, který se mu velice osvědčil při zdolávání překážek. Zjistil, že pokud jezdec přesně kopíruje pohyby těla koně při skoku a svým sedem mu odlehčí hřbet, kůň překonává překážky jistěji, ladněji a s větší rezervou. Správnost své metody si Caprilli ověřil roku 1902 v Turíně, kde takto skočil se svým koněm do výšky 2,8 m a vytvořil tak světový rekord.

 

Provedení Caprilliho sedu

Správné provedení Caprilliho sedu spočívá v tom, že těžiště jezdce by se mělo nacházet nad těžištěm koně, k čemuž  navíc dopomáhají i kratší třmeny. Jezdec se pevně drží koleny v sedle a napřímí se - tak dojde k předklonění trupu a téměř rovnoběžnému lehnutí ke hřbetu koně. Důležitá je také práce rukou. Ty by měl jezdec natáhnout daleko dopředu podle toho, jak má jeho kůň natažený krk. Zásadou tedy je neomezovat pohyb krku koně otěžemi, naopak je při zdolávání překážky povolit.

 

Jak se tedy jezdilo dříve?

Do první světové války byl postup přesně opačný. Trup jezdce byl v záklonu a nohy zcela nataženy. Tento způsob více chránil jezdce před pádem, ovšem při skoku velice rušil a omezoval koně. Caprilli, který se svou kavalerií vyjížděl neustále do terénu, pochopil, že rychlá jízda a vysoké překážky zdolávány tímto stylem koně velice vyčerpávají. Netrvalo dlouho, a na tu dobu revoluční metoda byla na světě...

 

Současnost

Caprilliho sed je dnes běžným způsobem skokového stylu. Občas se objeví nové návrhy, jak sed ještě vylepšit, nutno ale dodat, že se tento způsob žádných zásadních změn nedočkal...

 
© speedhorse.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma